Srovnání koncepce systému macOS a Windows s ohledem na uživatele odečítačů

Adam Samec

Tento článek má posloužit jako více podrobněji laděný vhled do samotné koncepce operačního systému macOS ve srovnání se systémem Windows z pozice nevidomých uživatelů, kteří k ovládání systému používají odečítač obrazovky. Jsou zde tak srovnávány základní vlastnosti odečítače VoiceOver v macOS oproti odečítačům JAWS a NVDA ve Windows. Tento text je podpůrným materiálem pro článek Klady a zápory počítačů Mac s ohledem na nevidomé uživatele.

Odlišnosti v základní navigaci po položkách

Základním způsobem navigace v systému Windows je používání klávesy tabulátor a Shift + tabulátor pro přechod na následující respektive předchozí aktivní položku, tedy na položku provádějící nějakou akci jako jsou například tlačítka, zaškrtávací pole, rozbalovací seznamy nebo editační pole pro zadávání textu. Pro jemnější pohyb pak slouží samotné klávesové šipky, například po přesunu tabulátorem na položku typu panel nástrojů je možné se mezi jeho položkami pohybovat samotnými klávesovými šipkami. V případě editačních textových polí pak samotné šipky slouží pro pohyb textového kurzoru uvnitř tohoto pole.

U odečítače VoiceOver v systému macOS je však situace poněkud odlišná. Základní navigace po položkách tam totiž kromě aktivních položek prochází navíc také veškeré statické položky jako jsou texty nebo grafické prvky, tedy položky, jež lze jen číst. Navíc pro procházení položek nestačí jediná klávesa jako tabulátor nebo klávesová šipka, ale musí se používat klávesová šipka spolu s takzvanou klávesou VO, kterou je myšleno stisknutí klávesy Caps lock nebo současný stisk kláves Control a Alt. Například pro přechod na následující položku je tedy potřeba stisknout Caps lock + šipku doprava nebo alternativně Control + Alt + šipku doprava.

Různé režimy a kurzory odečítače

Jelikož i v systému Windows někdy potřebujeme procházet kromě aktivních položek také položky statické, například při potřebě cíleně přečíst text nějaké hlášky uvedené v dialogovém okně, tak odečítače ve Windows nabízejí možnost přepnutí režimu kurzoru. U odečítače JAWS pro tento účel slouží JAWS kurzor, u odečítače NVDA pak objektová navigace. V případě odečítače JAWS je navíc možné pro zpřístupnění textových informací v okně využít takzvanou virtualizaci okna, což je v podstatě převedení veškerého textu nacházejícího se v okně do podoby, v níž si jej můžeme přečíst standardními klávesami pro pohyb kurzoru v textu, včetně možnosti text označovat a kopírovat.

Jak již bylo zmíněno, u odečítače VoiceOver není pro navigování na statické položky nutné režim odečítače nikterak měnit, což může být užitečné, vyvstane-li potřeba některou statickou položku vyčíst, avšak na druhou stranu zdlouhavé, hledáme-li cíleně určitou aktivní položku.

Navigace po určitých typech položek na webu

V případě VoiceOveru není nutné přepínat režim odečítače ani pro pohyb jen po určitých typech položek na webové stránce. Například po nadpisech je možné se dopředně pohybovat stisknutím kláves VO + Command + H, pro zpětný pohyb je nutné přidat ještě klávesu Shift. Naproti tomu odečítače v systému Windows je nutné přepnout do speciálního režimu, konkrétně do virtuálního kurzoru v případě odečítače JAWS a do prohlížecího režimu u odečítače NVDA.

Situace je pro uživatele Windows nicméně usnadněna tím, že odečítače v tomto systému při přesunu na některé typy položek pomocí tabulátoru tento režim odečítače přepínají samy. Například když se s odečítačem JAWS nebo NVDA tabulátorem přesunete na editační textové pole, tak stisk samotných písmen bude do tohoto pole vepisovat text, ale po opuštění pole tabulátorem nebo klávesou Escape samotná písmena začnou sloužit po pohyb po určitých typech položek, například písmeno H pro pohyb po nadpisech.

Seskupování položek

Další výraznou charakteristikou odečítače VoiceOver v macOS je to, že ve výchozím nastavení jsou některé položky okna seskupené. Pro práci s položkami uvnitř takových skupin je nutné se do skupiny nejprve zanořit, pro což slouží klávesy VO + Shift + šipka dolů, pro návrat ze skupiny na nadřazenou úroveň pak klávesy VO + Shift + šipka nahoru. Typicky například panel nástrojů je realizován jako skupina skládající se z tlačítek a jiných prvků. Důvodem pro takové seskupování je zredukování množství položek v okně aplikace, které je nutné postupně procházet, a tedy i zredukování množství navigačních příkazů pro dosažení požadované položky. To může znít jako dobrá myšlenka, avšak je nutné připustit, že v praxi toto seskupování naráží na následující nedostatky:

• Uživatel si musí pamatovat, kde se zanořovat a kde ne. Častokrát z názvu zanořovací skupiny totiž není jasné, že je to ta skupina, se kterou potřebuji pracovat. Dobrou ukázkou složitosti je aplikace Kalendář, kde se uživatel musí zanořit třikrát do správného místa, aby se dostal ke konkrétnímu dni a seznamu událostí v tento den.
• Práce se zanořovacími skupinami není vždy úplně předvídatelná. Typicky například v aplikaci pro práci se soubory Finder se kurzor VoiceOveru zanoří sám, když se uživatel začne pohybovat ve struktuře složek, takže uživatel nemusí vědět, kde se zrovna nachází a co se to vlastně děje.

Vyplývající klady a zápory

Ze všeho doposud uvedeného plynou následující klady a zápory:

• Nevýhodou VoiceOveru je, že pro základní navigaci v prostředí systému musíme kromě klávesových šipek stále držet ještě klávesu VO. V případě zanořování a vynořování ze skupin položek je navíc potřeba ke klávese VO a šipce dolu respektive nahoru přidat ještě klávesu Shift. To může být poměrně nepohodlné, neboť základní navigací trávíme podstatnou část času při interakci se systémem.
• Výhodou VoiceOveru je, že pro čtení statických textů nemusíme používat jiný režim nebo kurzor odečítače, popřípadě jiné klávesy než ty, které používáme pro základní navigaci.

Ve skutečnosti to ale není tak jednoduché

Výše uvedené informace pro zjednodušení záměrně zamlčují jisté funkce a vlastnosti ať už odečítače VoiceOver nebo JAWS či NVDA. Následující body se proto snaží uvést tyto skutečnosti na pravou míru.

• VoiceOver lze současným stiskem klávesové šipky doleva a doprava přepnout do takzvané rychlé navigace. V tomto režimu pak pro základní navigaci nemusíte držet klávesy VO. Jak pro pohyb doprava a doleva, tak pro zanořování a vynořování stačí jen samotné klávesové šipky. Když však chcete začít ovládat nějakou aktivní položku, na kterou se přesunete kurzorem VoiceOveru, například pohybovat textovým kurzorem v editačním textovém poli pomocí klávesových šipek doprava a doleva, tak se stejným způsobem musíte přepnout zpět do režimu bez rychlé navigace.
• Další důvod, proč se s VoiceOverem přepínat do rychlé navigace, může být také to, že při jejím zapnutí je možné se po určitých typech položek na webové stránce pohybovat jen jedním písmenem, například písmenem H pro přesun na následující nadpis, L na následující odkaz, F pro následující editační textové pole a tak dále. Tyto jednopísmenné zkratky fungují jen za předpokladu, že jednorázově zapnete takzvanou rychlou navigaci jednou klávesou přes VO + Q. V praxi je tedy u VoiceOveru daní za tento menší počet potřebných kláves pro navigaci nutnost režim rychlé navigace neustále zapínat a vypínat.
• Pro další usnadnění navigace na stránce po určitých typech položek nabízí VoiceOver ještě takzvaný webový rotor. Ten vyvoláme zkratkou VO + U a po jeho vyvolání je možné šipkami doprava nebo doleva volit typ položky a šipkou dolů nebo nahoru procházet seznam právě vybraného typu položek, popřípadě je možné seznam položek psaním filtrovat. Obdobnou funkci nicméně má i NVDA, u kterého ji vyvoláme klávesami NVDA + F7, a pokud jde o JAWS, tak ten disponuje klávesovými zkratkami pro přímé vyvolání seznamů určitých položek, například JAWSKey + F6 pro seznam nadpisů nebo JAWSKey + F7 pro seznam odkazů.
• Objektová navigace u odečítače NVDA je velmi podobná základní navigaci, kterou známe z VoiceOveru. V NVDA objektová navigace rovněž prochází nejen aktivní, ale i statické položky jako jsou texty nebo grafika. Také objektová navigace v NVDA rozlišuje skupiny položek, do kterých se můžete zanořit nebo z nich vynořit.
• Rovněž i JAWS má obdobu možnosti navigace jak po aktivních, tak po statických položkách. Jmenuje se dotykový kurzor. Při dotykovém kurzoru se můžete dále přepnout do takzvané pokročilé objektové navigace, jež je zase obdobou zanořování a vynořování ve VoiceOveru.
• Důležité nicméně je, že ani objektová navigace u NVDA, ani dotykový kurzor či pokročilá objektová navigace odečítače JAWS, nejsou zdaleka tak odladěné jako obdoba těchto režimů navigace ve VoiceOveru. Důvodem je, že aplikace ve Windows seskupují položky poměrně nepřehledně či zmateně a častokrát chybí smysluplné pojmenování skupin objektů. Jak už ale bylo zmíněno , ani ve VoiceOveru není situace ideální, avšak je znát, že aplikace jsou v macOS obecně lépe navrženy, aby s objektovou hierarchií počítaly.
• Klávesové zkratky VoiceOveru lze přizpůsobit tak, aby i bez nutnosti přepínat rychlou navigaci bylo možné pohybovat se na webu po nadpisech a jiných typech položek snadněji s využitím jen dvou kláves, například Alt + H pro přechod na následující nadpis místo těžkopádnějšího VO + Command + H.
• Ve VoiceOveru je možné seskupování položek vypnout a přiblížit se tak chování základní navigace ve Windows. Jako zkušený uživatel, který již zná strukturu aplikací, ale pravděpodobně zjistíte, že navigace využívající seskupování položek je efektivnější.

Rozdíly v přepínání spuštěných aplikací a oken

Systém macOS oproti Windows používá trochu jinou filosofii přepínání otevřených oken spuštěných aplikací. Na Windows se zkratkou Alt + tabulátor přepínáte mezi všemi otevřenými okny napříč všemi spuštěnými aplikacemi, kdežto v macOS je to rozděleno na dvě zkratky. První, Command + tabulátor, přepíná pouze mezi spuštěnými aplikacemi, a druhá zkratka, Command + přehláska, přepíná pouze mezi otevřenými okny jediné spuštěné aplikace a to té, která je zrovna aktuální. První zkratka má výhodu v tom, že nemusíte procházet všechna otevřená okna všech spuštěných aplikací jako na Windows, abyste našli požadovanou aplikaci a pouze to její okno, se kterým jste pracovali naposledy. A díky druhé zkratce se zase můžete dokola snadno přepínat například jen mezi otevřenými složkami správce souborů Finder, nebo jen mezi otevřenými zprávami či schránkami v aplikaci Mail, přičemž nehrozí, že byste utekli do jiné aplikace. V momentě, kdy pracujete jen s málo okny, může však být toto rozdělení přepínání aplikací a oken do dvou zkratek spíše komplikací.

Navíc některé aplikace ve Windows, leč jich není mnoho, například Microsoft Word, také umožňují zkratkou Control + F6 přepínání jen mezi okny téže aplikace, popřípadě je možné u některých aplikací, jako jsou třeba webové prohlížeče nebo Průzkumník souborů, používat místo oken panely a mezi nimi se přepínat zkratkou Control + tabulátor

Kromě přímého přepínání mezi spuštěnými aplikacemi a otevřenými okny přes uvedené klávesy je s VoiceOverem navíc možné zkratkou VO + F1 + F1 vyvolat seznam všech spuštěných aplikací, psaním tento seznam případně filtrovat a Enterem se do vybrané aplikace přepnout. Šipkou doprava je možné zobrazit seznam všech otevřených oken vybrané aplikace, popřípadě zkratkou VO +  F2 + F2 je kdykoliv možné vyvolat seznam otevřených oken jen té aplikace, která je zrovna v popředí, a Enterem se do vybraného okna přepnout.

Tuto filosofii přepínání mezi aplikacemi a okny v systému macOS ocení zejména ti, kdo pracují s mnoha aplikacemi nebo okny zároveň. Pro systém Windows nicméně existuje nástroj WinSwitcher, který je do něj možné doinstalovat, a obdobnou funkcionalitu do Windows přidat.

Závěr

Vzhledem k  způsobu navigace v oknech založeném na hierarchickém seskupování položek a hlavně kvůli nutnosti držet současně více kláves pro příkazy běžné navigace může základní práce s operačním systémem macOS pomocí odečítače VoiceOver být složitější, než tomu je u odečítačů JAWS či NVDA ve Windows. S hlubší znalostí prostředí systému, jeho aplikací, ale i chyb VoiceOveru , popřípadě po přenastavení tohoto odečítače, sice některé překážky odpadají, ale jen do omezené míry. Pro uživatele, kterým se podaří si systém osvojit, tak může být rozhodující spíše jiný aspekt systému, než jeho základní koncepce, například dostupnost určitého softwaru, efektivita jeho ovládání nebo přítomnost jistých funkcí.