Seznam se s Linuxem
Co je to Linux?
Linux je svobodný operační systém. Spolu se systémy Windows a macOS patří mezi nejpoužívanější systémy na stolních a přenosných počítačích. Mimo jiné se také často používá na serverech, chytrých telefonech, průmyslových zařízeních, routerech, superpočítačích atd.
Jen abychom si na začátku ujasnili pojmy, slovo Linux se používá pro označení operačního systému, ale především je to označení jeho jádra. Když říkáme, že používáme Linux, jako třeba v tomto případě Accessible Coconut, myslíme tím, že používáme linuxovou distribuci. Linuxová distribuce je kombinace linuxového jádra, grafického rozhraní a předinstalovaných aplikací. Dost teorie, pojďme na to.
Linux a nevidomí uživatelé
Protože tento workshop byl vytvořen pro začátečníky, předpokládám, že budete Linux používat skrze jeho grafické rozhraní. Jen pro úplnost dodávám, že jej lze ovládat i skrze čistě textové rozhraní.
Pro Linux existuje pouze jeden odečítač obrazovky, který se jmenuje Orca. Pro úplnost, odečítačů existuje více, ale jen tento lze použít s grafickým rozhraním. Ostatní odečítače se dají použít jen v příkazové řádce a tou se zde zabývat nebudeme.
Budeme používat distribuci Accessible Coconut. Název by se dal přeložit jako “přístupný kokos”. Tato distribuce je speciálně upravena tak, aby ji mohli používat zrakově postižení. Znamená to, že odečítač obrazovky a hlasová syntéza je nastavena tak, abyste mohli systém plnohodnotně využívat již od prvního spuštění. Je použito přístupné grafické rozhraní a přidány užitečné aplikace a klávesové zkratky, aby se systém co nejlépe používal.
Originální distribuce Accessible Coconut neobsahuje v základu český ani slovenský jazyk, proto jsem vytvořil její upravenou verzi Accessible Coconut CZ. Tato distribuce obsahuje českou i slovenskou lokalizaci a několik českých hlasů. Myslím, že je to celkem pěkný příklad toho, jak funguje otevřený software.
Jak si můžu Linux vyzkoušet?
Existují dvě možnosti, jak si můžete Linux vyzkoušet bez toho, abyste se báli, že si rozbijete svůj stávající operační systém. Zjednodušeně řečeno si stáhnete soubor, který obsahuje plně funkční operační systém. Takovému souboru říkáme ISO obraz. První možnost spočívá v tom, že použijete virtuální počítač a Linux spustíte v něm. Druhou možností je přenést ISO obraz na DVD nebo USB disk a spustit Linux místo vašeho hlavního operačního systému. I když to zní trochu nebezpečně, tak se nemusíte bát. Pokud budete postupovat podle instrukcí, s vašimi daty by se nic nemělo stát.
Jak na workshopu uvidíme, linuxové distribuce můžeme často stáhnout ve formě tzv. live obrazů (live images). To znamená, že si stáhneme obraz a jedním z výše nastíněných způsobů z něj spustíme plnohodnotný operační systém. Tento systém nikam neinstalujeme a můžeme jej okamžitě začít používat. Zároveň ale platí, že všechny změny, které uděláme v rámci systému (instalace aplikací, změna nastavení odečítače obrazovky) zůstanou v platnosti pouze do vypnutí nebo restartu systému. Je to logické – na DVD nemůžeme zapisovat, tedy se změny nemají kam uložit.
Podívejme se podrobněji na spuštění systému z DVD nebo USB flashdisku. Obě možnosti mají svá pro a proti. V případě DVD máme díky zvuku mechaniky velmi dobrou představu o tom, jestli systém něco dělá. Na druhou stranu USB disky jsou většinou rychlejší a existuje možnost si na ně trvale uložit některá uživatelská data.
Spuštění z USB disku
Pokud si chcete Linux výše popsaným způsobem vyzkoušet, doporučuji použít USB flashdisk. Kapacita 4 Gb by měla dostačovat. Krátce zde popíšu, jak používat program Rufus. Je to software pro Windows, který vám umožní správně přenést ISO obraz na USB flashdisk. Program je lokalizován do češtiny.
Stáhněte si Rufus z https://rufus.akeo.ie/. K dispozici je instalátor i přenosná verze, je na vás, kterou si vyberete.
Připojte USB disk, který chcete na experimentování s Linuxem použít. Berte prosím na vědomí, že veškerá data, která na tomto disku máte, budou programem Rufus smazána.
Spusťte program Rufus. Program vyžaduje administrátorská oprávnění. Objeví se velice jednoduché okno. Nastavují se tu pouze dvě důležité věci. První je cílový disk, na který se bude zapisovat a druhá je zdrojový ISO obraz, který budeme zapisovat. Jedním z ovládacích prvků je seznam, který obsahuje písmena připojených disků. Zvolte písmeno toho disku, na který chcete zapisovat. Přesvědčte se, že jste zvolili opravdu ten správný disk, protože veškerá data na tomto disku budou při nadcházející operaci smazána. Druhý seznam nechejte tak a přejděte na tlačítko “Vybrat…”. Toto tlačítko vám skrze běžný dialog umožní vybrat ISO obraz. Zvolte správný soubor s obrazem, musí mít příponu .iso. Stiskněte tlačítko “Start” a počkejte, dokud program operaci nedokončí.
Dostáváme se ke samotnému spuštění Linuxu. Pokud to děláte poprvé, najděte si na pár minut někoho vidícího. Nemělo by to zabrat víc než pár minut. Vypněte počítač a připojte USB disk, na který jste zapsali obraz. Počítač zapněte a požádejte vidící osobu, aby pečlivě sledovala monitor. Na několik vteřin se hned po zapnutí počítače objeví zpráva typu “Press F12 for boot menu”. Na každém počítači může zpráva vypadat trochu jinak, takže vám nemůžu dát přesnější informace. Příslušnou klávesu si dobře zapamatujte, budete ji používat pro spuštění systému z USB disku nebo DVD.
Mezi tím vám nejspíš naběhne váš běžný systém. Počítač opět vypněte a znovu zapněte. Hned po zapnutí mačkejte příslušnou klávesu. Objeví se bootovací nabídka, která vám umožní zvolit zařízení, ze kterého se bude načítat operační systém. Opět toto menu může vypadat na každém počítači jinak. Pomocí šipek zvolte “USB” nebo “USB disk”, případně “optical media”. Zapamatujte si, kolikrát musíte po zobrazení menu stisknout šipku. Potvrďte volbou klávesou Enter.. Nyní již pomoc vidící osoby potřebovat nebudete.
Když tímto způsobem spustíte Linux z USB disku, tak chvilku počkejte, systém se nahrává do paměti a spouští se. Ujistěte se, že máte zapnuté reproduktory nebo připojená sluchátka. Po několika desítkách vteřin by se měla ozvat úvodní znělka a následovat by měla hláška “Čtečka obrazovky zapnuta”. Právě jste spustili Linux a můžete jej začít používat, gratulujeme!
Spuštění ve virtuálním počítači
Tato metoda se může zdát pohodlnější, protože vám umožní mít spuštěný váš hlavní operační systém a zároveň si hrát s Linuxem. Bohužel jsem ale zjistil, že přístupnost programů pro práci s virtuálními počítači není tak dobrá, jak jsem předpokládal. Testoval jsem programy na systému Windows s odečítačem NVDA. Proto vám doporučuji použít metodu s USB diskem. Pokud se přece jen rozhodnete jít cestou virtuálních počítačů, připravte se na to, že budete občas trochu bojovat s přístupností.
nejprve si musíte stáhnout software pro práci s virtuálními počítači. Virtuální počítače jsou přesně to, co napovídá jejich název. Umožňují mít spuštění virtuální počítač ve vašem fyzickém počítači. A v tomto virtuálním počítači můžete mít spuštěný třeba Linux a zároveň neopustíte svůj hlavní operační systém. Doporučuji vyzkoušet program {Virtualbox}(https://www.virtualbox.org/wiki/Downloads). Podobných programů je více, například VMWare Workstation nebo Microsoft Virtual PC, ale nemám s nimi dostatečné zkušenosti.
Protože nevím, jaký software budete používat, popíšu kroky jen obecně. Nejprve musíte vytvořit virtuální počítač. Během tohoto procesu se vás program nejspíš zeptá na to, jaký operační systém na tomto počítači budete spouštět, zvolte Linux. Nastavte počítač tak, aby měl k dispozici alespoň 4 Gb paměti RAM. Pokud nebudete chtít zkoušet instalaci Linuxu, nemusíte k počítači vůbec připojovat virtuální pevný disk.
Nastavte virtuální CD/DVD mechaniku tak, aby jako médium používala obraz Accessible Coconut. Pak už jen stačí spustit virtuální počítač a Linux by měl automaticky naběhnout.
Podařilo se mi spustit Linux, a co teď?
Ještě jednou vám gratuluji, právě jste prošli tím nejtěžším, co začátečníky s Linuxem čeká a občas také odradí. Teď už půjde všechno relativně hladce. Jak jsem psal výše, po úspěšném startu systému uslyšíte znělku a také hlášku “Čtečka obrazovky zapnuta”. Stiskněte kombinaci kláves CTRL+ALT+d a ocitnete se na pracovní ploše. Je to nutné po spuštění udělat, jinak od vás systém nebude přijímat klávesové zkratky. Je možné, že systém na vás bude mluvit příliš nahlas. Můžete změnit hlasitost systémového zvuku pomocí kláves ALT+WIN+šipky nahoru a dolů.
Nacházíte se na pracovní ploše. Pomocí šipek si můžete projít několik ikon. Zajímavý pro vás nejspíš bude soubor klavesove_zkratky.txt, který obsahuje seznam užitečných klávesových zkratek. Pokud se šipkami přesunete na tento soubor a stisknete Enter, otevře se soubor v textovém editoru. Nejspíš zjistíte, že práce s textem zde funguje jako v systémech Windows. Editor můžete zavřít známou zkratkou Alt+F4.
Podobně můžete experimentovat se složkou “User guide”, která obsahuje originálního průvodce dodávaného s Accessible Coconut. Ten je v angličtině, ale pokud si pročtete tento text, dovíte se všechny potřebné informace. Nicméně nám složka s průvodcem může sloužit jako pískoviště pro práci se správcem souborů. Experimentujte dle libosti. Můžete některé soubory ze složky i smazat, po restartu se opět objeví. Tady ovšem pozor! Pokud smažete nějaký soubor třeba na vašem pevném disku, smazání opravdu proběhne a o data přijdete. Pokud Linux objeví nějaké disky, ke kterým se umí připojit, objeví se taktéž na pracovní ploše.
Rychlý úvod do odečítače Orca
Orca umí většinu funkcí, které očekáváte od moderního odečítače obrazovky. Stejně jako například NVDA má Orca svou speciální klávesu, kterou zde budu označovat jako Orca. Ve výchozím nastavení je to klávesa Insert.
Orca samozřejmě disponuje slušnou řádkou nastavení. Okno s předvolbami aktivujete stisknutím zkratky Orca+Mezerník. Kurzor se bude nacházet na řadě karet, mezi kterými se přepínáte šipkami vlevo a vpravo. Po ovládacích prvcích se klasicky pohybujete klávesou TAB, v opačném směru klávesou Shift+TAB. Tlačítka, a zaškrtávací pole aktivujete stiskem klávesy Mezerník. Položku ze seznamu vyberete pomocí šipek nahoru a dolů, stejně tak přepínáte přepínače a posouváte posuvníky. Pokud chcete uložit změny, nezapomeňte aktivovat tlačítko “Budiž”. Mimochodem s tímto tlačítkem se budete setkávat skoro všude. Nebojte se, je to to samé jako OK.
Zajímavým nastavením pro vás nejspíš bude výběr rozložení klávesnice. Tento přepínač se nachází na kartě “Obecné” a dostanete se na něj stisknutím TAB hned po otevření nastavení. Pokud změníte rozložení na Přenosný počítač“, klávesa Orca bude mapována na klávesu Capslock a dojde i k jiným změnám tak, aby se Orca příjemně používala na klávesnici laptopu. Někteří by si možná rádi změnili hlasovou syntézu. Toho docílíte na kartě”Hlas“. Měňte pouze seznamy označené”Hlasový výstup" a “osoba”, v seznamu “Řečový systém” nechte původní hodnotu.
Klávesové zkratky
Stačí, když si zapamatujete jen několik důležitých klávesových zkratek. Klávesovou zkratkou Orca+H aktivujete výukový režim. V tomto režimu si můžete zkoušet různé klávesové zkratky a Orca vám řekne, co dělají. Klávesou F2 si můžete zobrazit jejich seznam. Klávesou F3 si zobrazíte seznam zkratek specifických pro právě spuštěnou aplikaci, hodí se to třeba v prohlížeči Firefox. Výukový režim opustíte stisknutím klávesy Escape.
Další důležitou zkratkou je kombinace CTRL+Super+O. Klávesou Super se zde myslí klávesa s logem Windows, která je většinou umístěna mezi levým CTRL a ALT. Tato kombinace restartuje čtečku obrazovky. Občas se stane, že Orca přestane reagovat, pro tento případ je tu právě tato zkratka.
Stisknutím samotné klávesy Super otevřete vyhledávací dialog. Stačí už jen zadat prvních pár písmen hledané aplikace a šipkou dolů procházet výsledky. Jinou možností, jak spustit aplikaci, je stisknout kombinaci ALT+F1, která otevře nabídku aplikací roztříděných podle kategorií. Nabídky procházejte šipkami nahoru a dolů, rozbalte kategorii šipkou vpravo.
Na pracovní plochu se přesunete již zmíněnou zkratkou CTRL+ALT+D. Další klávesové zkratky naleznete v souboru klavesove_zkratky.txt, který je na ploše umístěn.
Panely
ve výchozím nastavení jsou v systému krom pracovní plochy přítomny také dva panely. Jeden nahoře a jeden dole. Mezi panely a pracovní plochou se přepnete přidržením klávesy Super a mačkáním klávesy TAB. Dolní panel není zajímavý, obsahuje jen seznam virtuálních ploch a můžete jej přeskočit. Horní panel je ale mnohem důležitější.
Po přepnutí na horní panel jej procházejte klávesou TAB. Zajímavá možná bude ikona označena jako “České”. Po aktivaci mezerníkem vám umožní změnit rozložení klávesnice. Nejzajímavější část se ale nachází pod položkou “Indicator applet complete”. Je to systém nabídek umístěných vedle sebe, takže se mezi nimi přepínáte šipkami vlevo a vpravo. Mezi položkami nabídky se posouváte šipkami nahoru a dolů, aktivujete stisknutím Enter. Skrze tyto nabídky se můžete dostat k nastavení hlasitosti, připojení k síti, informacím o baterii či možnosti odhlásit se.
Na pracovní plochu se můžete opět vrátit zkratkou CTRL+ALT+D.
Prohlížení webu
Accessible Coconut má předinstalováno několik prohlížečů. Nejznámější jsou Firefox a Chrome. Chrome je přednastaven tak, aby používal pro ozvučení doplněk Chromevox. Orca jej zatím ozvučit nedokáže. Já bohužel s doplňkem Chromevox nemám žádné zkušenosti, navíc je celé prostředí v angličtině. Proto se budu věnovat Firefoxu a Chrome vám ponechám k volnému experimentování.
Prohlížení internetu s Firefoxem a odečítačem Orca se příliš neliší třeba od kombinace Firefox a NVDA. Klávesa TAB funguje podle očekávání a můžete ji použít k přesunu mezi odkazy a formulářovými prvky. Dále Orca disponuje dvěma módy prohlížení, mezi nimiž se přepínáte pomocí zkratky Orca+A.
Režim prohlížení doporučuji používat, pokud se potřebujete pohybovat po stránce a číst text. Můžete použít spoustu klávesových zkratek pro přecházení po různých ovládacích prvcích. Například klávesa H vás přenese na následující nadpis. Kombinace Shift+H na předchozí. A kombinace ALT+SHIFT+H zobrazí seznam všech nadpisů. Pro seznam všech takovýchto zkratek doporučuji v aktivním okně Firefox zapnout výukový režim a stisknout klávesu F3. Samozřejmě fungují kurzorové šipky včetně jejich kombinací s klávesou Shift pro výběr textu.
Režim zaměřování by se dal přirovnat k formulářovému režimu v NVDA. Používá se v případě, kdy pracujete s formuláři. V takovém režimu můžete psát do editačních polí, přepínat přepínače a podobně. V režimu prohlížení by toto nefungovalo, protože by většinu kláves odchytával odečítač a přesouval vás po stránce.
Odečítač by měl rozpoznat, kdy jste vstoupili do formuláře a automaticky se přepínat mezi režimy prohlížení a zaměřování. Je to indikováno pouze hlasem, nikoli zvukem. Pokud se chcete přepínat mezi režimy sami, použijte zkratku Orca+A. Pokud ji stisknete dvakrát rychle za sebou, uzamkne se režim zaměřování a zůstane aktivní i v případě, kdy opustíte formulář. Může se to hodit na některých složitějších stránkách.
Virtuální plochy
Součástí grafického prostředí jsou tzv. virtuální plochy. Představte si, že před sebou máte čtyři monitory a na každém máte otevřená jiná okna. Přesně tak virtuální plochy fungují. Nemusíte tak dlouze procházet seznam všech oken a hledat to správné. Na jedné ploše můžete mít třeba okna prohlížeče, na jiné rozpracovaný dokument atd.
Ve výchozím nastavení máte připraveny čtyři virtuální plochy vedle sebe, při čemž po přihlášení se nacházíte na té nejvíce vlevo. Mezi plochami se přesouváte pomocí zkratky CTRL+ALT+šipky. Pokud otevřete okno na nějaké ploše, tak už tam zůstane. Můžete jej ale přesunout. Stačí se do okna přepnout a použít kombinaci CTRL+ALT+SHIFT+šipky.
Kde mohu získat více informací
Výchozím bodem s informacemi o české mutaci distribuce Accessible Coconut je stránka https://a-sf.cz/accessible-coconut. Na této stránce budou nejnovější informace o distribuci a bude zde i odkaz ke stažení obrazu aktuální verze či dalších užitečných souborů.
Distribuce má také svou diskusní konferenci v angličtině. Poslední konferencí, kterou doporučím, je velmi aktivní konference odečítače Orca (v angličtině).
Tento článek vznikl jako součást workshopu v rámci podzimní Agory 2018.
