Průvodce VoiceOverem v macOS – 2. díl – Základy VoiceOveru a prostředí systému

Adam Samec

V tomto díle se seznámíme se základními principy VoiceOveru a popíšeme si prostředí systému macOS , jakož i způsob, jak jej ovládat včetně základní manipulace s aplikacemi a jejich okny.

První spuštění VoiceOveru

Odečítač VoiceOver se zapíná i vypíná zkratkou Command + F5 . Při prvním spuštění VoiceOveru se zahájí Rychlokurz VoiceOveru, tím se však zabývat nebudeme, takže jej můžete klávesou s písmenem V zase vypnout.

Tip: Kdy pomůže restart VoiceOveru

Vypnutí a zapnutí VoiceOveru často pomůže například v případech, kdy počítač nebo hlasová odezva VoiceOveru při psaní či navigaci začne být zpomalená, nebo nějaká aplikace dlouho neodpovídá a hlásí “zaneprázdněno” a také v momentech, kdy se VoiceOver nechová tak, jak by měl.

Základy VoiceOveru

Rychlé nastavení řeči

Než začneme s popisem a ovládáním systému pomocí VoiceOveru, tak je na místě si nejprve přizpůsobit nastavení řeči.

Pro rychlé nastavení atributů řeči, tedy hlasu, rychlosti, výšky hlasu, hlasitosti a úrovně intonace, slouží nabídka, kterou můžeme kdykoliv procházet tak, že stiskneme a držíme klávesy VO +Shift + Command a přimačkáváme klávesovou šipku doprava nebo doleva, což nás cyklicky přepíná mezi zmíněnými atributy řeči. Hodnotu právě vybraného atributu řeči přenastavíme tak, že stále držíme klávesy VO + Shift + Command a přimačkáváme klávesovou šipku dolů nebo nahoru. Puštěním všech kláves nabídku opustíme a uloží se ta hodnota, která byla nastavena v momentě, kdy jsme klávesy pustili.

Pozastavení řeči a její pokračování

Pro pozastavení řeči VoiceOveru slouží klávesa Ctrl. Jejím opětovným stisknutím lze v řeči zase pokračovat.

Typy položek

Podobně jako u jiných systémů lze i v případě macOS rozdělit dílčí součásti prostředí systému na dva typy položek:

• Aktivní položky: Jedná se o položky, které vyvolávají nějakou akci, například tlačítka, zaškrtávací políčka, přepínače, posuvníky nebo položky nabídek. Mezi aktivní položky patří i položky nazývané jako upravitelný text, tedy položky, do nichž lze psát.
• Statické položky: Jde o texty nebo grafiku, které nevyvolávají žádnou akci a je možné je jen číst.

Základní pohyb po položkách

V prostředí systému macOS se mezi těmito položkami pohybujeme takzvaným kurzorem VoiceOveru, Pro pohyb kurzorem VoiceOveru na následující položku slouží stisknutí klávesy VO + klávesová šipka doprava a pro pohyb na předchozí položku používáme VO + klávesovou šipku do leva. Přičemž kurzorem VoiceOveru se lze přesunout na všechny typy položek, tedy jak na aktivní, tak na statické položky. V tom se VoiceOver liší od odečítačů ve Windows, neboť ve Windows, kde pro základní pohyb slouží tabulátor, stisknutí tabulátoru prochází jen aktivní položky, nikoliv statické.

Možná se ptáte, proč se spolu s klávesovými šipkami musí mačkat také klávesa VO. Jedním z důvodů je ten, že kurzorem VoiceOveru můžeme najet také na položku typu upravitelný text, a když to uděláme, tak samotné klávesové šipky začnou sloužit pro pohyb v textu pomocí textového kurzoru, nazývaného také jako zaměření z klávesnice.

Pro přesouvání na některé typy položek však klávesu VO mačkat nemusíte a postačí jen samotné klávesové šipky, jedná se například o pohyb v nabídkách či tabulkách, ale o tom více později. Každopádně nic nezkazíte tím, když budete pro začátek při pohybu po položkách vždy s klávesovými šipkami mačkat i klávesu VO.

V případě, že je kurzor na nějaké aktivní položce, třeba na tlačítku,, tak je možné ji aktivovat neboli stisknout. To provedeme pomocí kláves VO + mezerník. I zde platí, že pro aktivaci může postačovat jen samotný mezerník, ale pro začátek rovněž doporučuji používat raději mezerník spolu s klávesou VO.

Prostředí systému macOS

Prostředí systému se skládá z následujících základních oblastí , jejichž význam a ovládání si blíž uvedeme až dále v samostatných podkapitolách. Nyní si popíšeme jen jejich grafickou podobu:

• Řádek nabídek: Jedná se o vodorovnou lištu obsahující rozbalitelné a vedle sebe umístěné nabídky příkazů pro aktuální aplikaci. Tyto nabídky jsou zarovnány doleva. Řádek nabídek je napevno přichycený u horního okraje obrazovky.
• Doplňkové nabídky (nazývané také stavové nabídky): Jedná se o malé ikony indikátorů nebo ikony aplikací vykonávajících nějaké úkony na pozadí, které jsou vedle sebe umístěny ve stejné liště jako řádek nabídek, avšak jsou zarovnány doprava.
• Dock: Vodorovná vycentrovaná oblast nacházející se u spodního okraje obrazovky skládající se z řady ikon aplikací, složek nebo souborů. Pro částečně vidící je důležité, že jeho velikost lze přizpůsobit, případně je možné jej přemístit k levému nebo pravému okraji obrazovky, čímž se stane svislým.
• Plocha: Zabírá zbytek tedy největší část obrazovky a lze na ni umisťovat soubory, složky nebo jejich zástupce, které chceme mít po ruce. Tyto položky Plochy mohou být na ní libovolně rozmístěny nebo uspořádané do mřížky, zobrazují se v podobě ikon se štítky a jejich velikost lze zvětšit či zmenšit.

Spuštěné aplikace a jejich okna

Stejně jako v systému Windows, také v macOS Plochu překrývají otevřená obdélníková okna spuštěných aplikací. Oken aplikací je možné najednou otevřít více, přičemž tato okna mohou být zobrazena přes sebe jako štos papírů.

Aktuální aplikace, okno v popředí a dialogová okna

Než půjdeme dále, tak si ujasněme pár pojmů:

• Spuštěnou aplikaci, se kterou uživatel právě pracuje, budeme nazývat „aktuální aplikace“.
• Okno aktuální aplikace, jež je zrovna na vrchu, budeme nazývat „okno v popředí“ nebo „aktuální okno“.
• Okna, která po nás vyžadují provedení nějaké akce, například odsouhlasení vypnutí počítače, viz níže, nazýváme „dialogová okna“ nebo krátce jen „dialogy“.

V tomto díle si ukážeme jen dialogová okna. Ostatní okna si popíšeme až v následujícím díle, kde s nimi budeme pracovat.

Manipulace se spuštěnými aplikacemi a okny

S okny spuštěných aplikací lze manipulovat stejně jako ve Windows. Můžeme tedy mezi nimi přepínat, přesouvat je na obrazovce, měnit jejich velikost, zobrazit je na celou obrazovku, minimalizovat je, schovávat je nebo je zavřít.

Přepínání oken znamená, že měníme okno, které je v popředí, jako kdybychom ze štosu papíru vytáhli jeden z listů a umístili jej na vrch. Minimalizace znamená, že okno sbalíme a umístíme jej v podobě ikonky do Docku.

Přepínání spuštěných aplikací a oken

Systém macOS oproti Windows používá trochu jinou filosofii přepínání oken spuštěných aplikací a má to své výhody. Na Windows se zkratkou Alt + tabulátor přepínáte mezi všemi okny napříč všemi spuštěnými aplikacemi, kdežto v macOS je to rozděleno na dvě zkratky. První, Command + tabulátor, přepíná pouze mezi spuštěnými aplikacemi, a druhá zkratka, Command + přehláska, přepíná pouze mezi okny jediné spuštěné aplikace a to té, která je zrovna aktuální. První zkratka má výhodu v tom, že nemusíte procházet všechna okna všech spuštěných aplikací jako na Windows, abyste našli požadovanou aplikaci a pouze to její okno, se kterým jste pracovali naposledy. A díky druhé zkratce se zase můžete dokola snadno přepínat například jen mezi otevřenými složkami Finderu, nebo jen mezi otevřenými zprávami či schránkami v aplikaci Mail, přičemž nehrozí, že byste utekli do jiné aplikace.

Mezi spuštěnými aplikacemi se přepínáte tak, že stisknete a držíte klávesu Command a k ní přimačkáváním tabulátoru cyklicky procházíte spuštěnými aplikacemi, a uvolněním klávesy Command se do naposledy ohlášené aplikace přepnete. Stejný princip platí i pro přepínání mezi okny aktuální aplikace přes klávesu Command + přehláska.

Aplikace se přepínají v pořadí podle toho, která byla naposledy aktuální. Pro přepínání aplikací v opačném směru přidejte ke klávesám Command + tabulátor ještě klávesu Shift.

Okna se přepínají v pořadí, ve kterém byla otevřena. Pro přepínání v opačném směru přidejte ke klávesám Command + přehláska rovněž klávesu Shift.

Zavírání oken a ukončování aplikací

Pro základní manipulaci se spuštěnými aplikacemi a jejich okny si přidejme ještě následující dvě klávesové zkratky:

Kontextová nabídka

Přes kontextovou nabídku přistupujeme k příkazům, které se týkají pouze položky, na které kontextovou nabídku vyvoláme. Například vyvoláním kontextové nabídky na ikoně v Docku se zobrazí seznam příkazů, mezi nimiž je příkaz, pomocí kterého můžeme tuto ikonu z Docku odstranit. Postup jak na to si ukážeme níže. Kontextová nabídka položky je ekvivalentem kliknutí pravým tlačítkem myši nadanou položku.

Typy položek v nabídkách

V kontextové nabídce ale také v řádku nabídek se můžeme setkat s následujícími speciálními typy položek. Na příklady těchto položek narazíme v tomto a příštích dílech tohoto průvodce.

• Položky, které končí trojtečkou, otevírají dialogová okna.
• Položky mohou mít u sebe takzvanou virguli, která určuje, jestli je daná položka zapnuta nebo vypnuta.
• Některé položky je možné dále rozbalit, u takových položek VoiceOver hlásí, že se jedná o podnabídky.

Ovládání kontextové nabídky

Kontextová nabídka se vyvolává klávesou VO + Shift + M, a mezi jejími položkami se poté pohybujeme klávesou VO + šipka dolů nebo nahoru. Vybranou položku aktivujeme přes VO + mezerník, podnabídky otevíráme přes VO + šipka doprava. Kontextovou nabídku zavřeme bez provedení akce klávesou Escape.

Řádek nabídek

Přes řádek nabídek přistupujeme na rozdíl od kontextové nabídky rovněž i ke příkazům, které nesouvisí s položkou, na níž je zrovna kurzor VoiceOveru. Najdeme v něm tedy téměř vše, co se dá s aktuální aplikací dělat. Řádek nabídek lze tedy připodobnit k aplikačním nabídkám v systému Windows, avšak v macOS je rozdíl ten, že řádek nabídek je stěžejním prvkem prostředí systému, od kterého se neupouští jako ve Windows, a je tedy přítomen v případě všech aplikací. Řádek nabídek je pro všechny aplikace společný a jeho nabídky se mění podle toho, která aplikace je zrovna aktuální. V macOS jsou ale aplikace poměrně disciplinované a nabídky, které jsou v něm k dispozici, jakožto i položky těchto nabídek, bývají napříč různými aplikacemi neměnné. Dává tedy smysl si uvést, jaké nabídky a jejich položky v řádku nabídek standardně nalezneme.

• Apple: V této vždy přítomné nabídce, která má podobu loga Apple, nalezneme především možnost aktualizace, odhlášení, uspání, restartování nebo vypnutí počítače. Dále zde najdeme položku Předvolby systému…, která otevírá okno pro veškerá nastavení systému.
• Nabídka s názvem aplikace: Tato rovněž vždy přítomná nabídka se jmenuje podle názvu aktuální aplikace a obsahuje položky jako například příkaz pro zobrazení informací o aplikaci, kde najdeme verzi aplikace nebo možnost aplikaci aktualizovat. Další standardní položkou v této nabídce je položka Předvolby…, přes níž se dostaneme do nastavení týkajícího se dané aplikace, a dále zde stojí za zmínku příkaz pro ukončení aktuální aplikace.
• Soubor: Obsahuje například příkazy pro otevírání, ukládání, zavírání, vytváření nových souborů nebo tisk souborů a pro otevírání či zavírání oken.
• Úpravy: Nabízí především příkazy pro vyjímání, kopírování či vkládání objektů, nejčastěji textu. Dále jsou tu příkazy pro odvolání nebo opakování poslední akce, například když omylem smažete nějaký soubor, tak lze tuto akci daným příkazem vrátit zpět.
• Zobrazení: Zde se zejména nastavuje nebo přepíná zobrazování různých prvků, které tvoří okna aplikace, například panelu nástrojů, stavového řádku nebo různých panelů.
• Okno: Zde najdeme například příkazy pro manipulaci s pozicí či velikostí oken nebo pro jejich vytváření či přepínání.
• Nápověda: Přístup především k nápovědě aplikace.

Ovládání řádku nabídek

Do řádku nabídek se dostaneme zkratkou VO + M . Mezi nabídkami se poté pohybujeme přes klávesu VO + šipka doprava nebo doleva a vybranou nabídku rozbalíme přes VO + mezerník nebo VO + šipka dolů. V rozbalené nabídce se pak pohybujeme přes VO+ šipka dolů nebo nahoru. Podnabídky se rozbalují pomocí VO + šipka doprava. Vybranou položku aktivujeme přes VO + mezerník. Klávesou Escape řádek nabídek opustíme bez provedení jakékoliv akce a vrátíme se tam, kde jsme byli, než jsme se na řádek nabídek přesunuli.

Praktická ukázka: Vypnutí počítače přes dialogové okno

Použití řádku nabídek a dialogového okna si ukážeme na příkladu, jak vypnout počítač:

1. Klávesami VO + M se přesuňte do řádku nabídek.
2. Kurzor přistane na první nabídce, tedy na nabídce Apple.
3. Klávesou VO + mezerník nabídku Apple rozbalte.
4. Opakovaně mačkejte VO + šipku dolů, dokud neuslyšíte položku Vypnout…. Všimněte si, že nabídka Apple obsahuje pro vypnutí počítače položky dvě. Ta první se jmenuje Vypnout… s trojtečkou na konci. Ta druhá trojtečku na konci nemá. My hledáme tu s trojtečkou, která po aktivaci otevře dialogové okno, jež bude vyžadovat odsouhlasení vypnutí počítače, kdežto ta bez trojtečky vypne počítač bezprostředně.
5. V dialogovém okně mačkejte VO + šipku doprava, dokud nenajedete na tlačítko Vypnout a přes VO + mezerník toto tlačítko aktivujte.

Tip: Zkratky v dialogových oknech

Jestliže je nám obsah nějakého dialogového okna předem známý, tedy například v předchozí ukázce vypnutí počítače už víme, že se v tomto dialogu nachází tlačítko Vypnout, které VoiceOver hlásí jako výchozí, tak můžeme toto výchozí tlačítko aktivovat Enterem bez ohledu na to, na jaké položce v dialogu se zrovna nachází kurzor VoiceOveru. Další zkratkou, kterou můžeme v dialogu použít je klávesa Escape, pomocí níž dialogové okno zavřeme bez provedení jakékoliv akce.

Tip: Klávesové zkratky u příkazů v řádku nabídek

V případě, že má nějaký příkaz v řádku nabídek klávesovou zkratku, tak je tato zkratka u tohoto příkazu uvedena. Řádek nabídek tak dobře poslouží také jako zdroj pro učení se klávesových zkratek. Například v nabídce pojmenované podle aktuální aplikace, jako třeba Finder či Safari, najdeme položku Předvolby…, která má standardně klávesovou zkratku Command + čárka.

Tip: Pohyb v nabídkách bez klávesy VO

Po nabídkách a položkách řádku nabídek a v kontextové nabídce se lze pohybovat rovněž jen samotnými klávesovými šipkami bez nutnosti s nimi mačkat také klávesu VO. Hlavní rozdíly mezi používáním a nepoužíváním klávesy VO jsou tyto:

• Při pohybu pomocí samotných klávesových šipek bez klávesy VO není možné v nabídkách najet na určité položky, které jsou neaktivní. Příkladem takové neaktivní položky je příkaz Kopírovat v nabídce Úpravy, jenž může být neaktivní v momentě, kdy pro kopírování není označen žádný text.
• Při pohybu v nabídkách bez přidání klávesy VO je pohyb v nabídce cyklický. Jinými slovy, stisk šipky nahoru na první položce vás přesune na položku poslední a stisk šipky dolů na poslední položce vás přesune na položku první.

Pro zjednodušení, abyste ze začátku nemuseli řešit, jestli se klávesa VO musí používat nebo ne, ji raději budeme používat vždy.

Tip: Urychlení pohybu v nabídkách

• Na nabídky nebo jejich položky v řádku nabídek a na položky v kontextové nabídce se lze rychle přesouvat také psaním počátečních písmen z jejich názvu.
• Na poslední položku rozbalené nabídky se lze rychle přesunout stisknutím klávesy Alt + šipka dolů, na první položku přes Alt + šipka nahoru.

Doplňkové nabídky

Doplňkové nabídky mají stejný účel jako oznamovací oblast v systému Windows. Najdeme v nich různé indikátory a rychlý přístup k nastavením týkající se například bezdrátové sítě Wi-Fi, připojení přes Bluetooth, baterie nebo jazyku klávesnice. Zobrazuje se zde také aktuální čas, ale zobrazování datumu nebo dne v týdnu je nutné zapnout v Předvolbách systému.

Do doplňkových nabídek umísťují své ikonky také různé aplikace, například komunikační aplikace Skype, služby pro zálohování či sdílení souborů jako Dropbox, vestavěná aplikace Time Machine sloužící pro zálohování, případně inteligentní asistentka Siri. Tyto aplikace tímto způsobem rychle zpřístupňují svůj stav nebo předvolby.

Ovládání doplňkových nabídek

Do doplňkových nabídek se přesuneme stisknutím VO + M + M . Mezi ikonkami se poté pohybujeme přes VO + šipka doprava nebo doleva a vybranou ikonku rozbalíme přes VO + mezerník. V rozbalené nabídce se pohybujeme přes VO + šipka dolů nebo nahoru a vybranou položku aktivujeme přes VO + mezerník.

Dock

Dock plní podobnou roli jako úlohová lišta ve Windows. Zobrazují se v něm ikony právě spuštěných nebo natrvalo připnutých aplikací, které lze z Docku spouštět. Lze do něj však umístit i zástupce složek či souborů. Jako poslední položku v Docku najdeme také Koš.

Vzhledem ke snadnému a rychlému přístupu k položkám v Docku, viz následující podkapitola, je Dock vhodným místem, kam natrvalo umisťovat aplikace, se kterými pracujeme nejčastěji. Jak do Docku přidávat aplikace se dozvíme ve čtvrtém díle, až se naučíme spouštět aplikace přes Finder.

Ovládání Docku

Do Docku se přesuneme pomocí kláves VO + D, po jeho položkách se poté pohybujeme pomocí VO + šipka doprava nebo doleva. Přes VO + mezerník vybranou aplikaci spustíme. V případě souborů se vybraný soubor stisknutím VO + mezerník otevře, v případě složek se v době psaní tohoto průvodce nic nestane, což je pravděpodobně chyba v systému. Klávesou Escape Dock opustíme a navrátíme se tam, kde jsme byli před tím, než jsme se do něj přesunuli.

Praktická ukázka: Odstranění ikony aplikace Fotky z Docku

Používání Docku si názorně ukážeme na příkladu odebrání ikony aplikace Fotky, která je na Dock ve výchozím stavu natrvalo připnuta.

1. Klávesami VO + D se přesuňte do Docku.
2. Mačkejte VO + šipku doprava, dokud neuslyšíte položku Fotky.
3. Na položce Fotky vyvolejte kontextovou nabídku, což uděláte stisknutím kláves VO + Shift + M.
4. Mačkejte VO + šipku dolů dokud neuslyšíte podnabídku Volby.
5. Podnabídku Volby rozbalte stisknutím VO + šipka doprava.
6. Mačkejte VO + šipku dolů dokud neuslyšíte položku Odstranit z Docku, kterou aktivujte stisknutím VO + mezerník.

Tip: Urychlení pohybu v Docku

Stejně jako v řádku nabídek také v Docku se lze rychle přemisťovat na jeho položky psaním počátečních písmen z jejich názvu.

Tip: Přesouvání ikon v Docku

Přesouvat položky v Docku doleva nebo doprava lze najetím na položku a použitím zkratky Alt + šipka doleva respektive doprava podle toho, na jakou stranu chceme vybranou položku přesunout.

Plocha

Už jsme si zmínili, že na Plochu lze přidat soubory, složky či jejich zástupce. Jak na to, na co Plochu používat a jak se na Ploše pohybovat a otevírat soubory a složky na ní umístěné se dozvíme ve čtvrtém dílu věnujícím se práci se soubory a složkami, protože Plocha je složka jako každá jiná.

Navigace v průvodci

• Předchozí – 1. díl – Úvod.
• Následující – 3. díl – Pokročilé ovládání a práce s textem.