MacOS a VoiceOver – Klávesnice a Touch Bar

Roman Kabelka

Klávesnice Macintoshů se liší od standardních PC klávesnic hned v několika ohledech, tu více, tu méně viditelných. Nejrozšířenější je klávesnice notebookového typu zabudovaná ve všech MacBoocích a v přenosné bezdrátové Apple Magic Keyboard dodávané např. k  iMacům. Popis v následujících odstavcích vychází právě z uspořádání této klávesnice.

Klávesnice má klávesy s nízkým zdvihem a plochým profilem. Každá z nich je zapuštěna do krytu zvlášť a mezi jednotlivými klávesami je tak jasně hmatatelná mezera. Novější klávesnice s tzv. Butterfly mechanismem mají hmatnost spíše průměrnou, byť jsou stále dobře přehledné. Klávesnice ve všech přenosných počítačích od Applu jsou podsvícené s vyjímkou některých starších modelů.

Alfanumerické klávesy a kurzorové šipky

Alfanumerické klávesy v druhé až páté řadě klávesnice mají standardní podobu včetně hmatového odlišení písmen F a J. Rovněž klávesy Shift, Capslock, Tab (tabulátor, Backspace a Enter mají svou obvyklou polohu. Enter je orientovaný na výšku přes třetí a čtvrtou řadu kláves. Ve třetí řadě, kde obvykle bývá pokračování klávesy Enter tvořící jeho typický tvar zrcadlově obráceného písmene L, je umístěna klávesa pro přehlásky ¨, jež typicky bývá vedle Backspace, pokud je zmenšený. Levý Shift má poloviční velikost a vedle něj zprava je umístěna klávesa pro obrácené lomítko \.

Za bližší prozkoumání stojí první a šestá řada kláves. V první řadě zcela napravo jsou čtyři úzké klávesy uspořádané do převráceného písmene T představující kurzorové šipky. Jejich uspořádání se nijak neliší od standardních PC klávesnic, tj. uprostřed jsou nad sebou horní a dolní šipka a po stranách šipky levá a pravá.

Přeřaďovače CMD, Alt a CTRL

Jako na každé klávesnici, i zde největší klávesou je mezerník. Ten však není obklopen klávesami Alt, jak tomu je zvykem na běžných PC klávesnicích, ale klávesami CMD (nebo též Command). Mají na sobě symbol Apple a jsou analogické ke klávesám Win (nebo též WIndows). V prostředí MacOS se ovšem používají pro vyvolávání klávesových zkratek aplikací. V prostředí Windows k tomuto účelu slouží klávesy CTRL. Tuto podobnost lze ostatně s úspěchem přenést do prostředí MacOS – klávesová zkratka CMD+C kopíruje, CMD+V vkládá, CMD+S ukládá, CMD+O otevírá apod.

Dále od mezerníku, tj. vlevo od levého CMD a vpravo od pravého CMD, se nachází klávesy Alt nazývané také někdy Option. Slouží jako další přeřaďovač ke klávesovým příkazům a v kombinaci s alfanumerickými klávesami dovolují napsat znaky, které se nevyskytují na běžné lokální (české) klávesnici. S výhodou lze tak psát kombinací Alt+ě znak @ nebo Alt+ů znak ;, což odpovídá nejčastěji ekvivalentům pozic na počítačové anglické klávesnici.

Ještě více vlevo od levého Altu je jediná klávesa CTRL, neboť v prostředí MacOS nemá takový význam jako ve Windows. Nejčastěji používanou funkcí je v kombinaci se stiskem myši/trackpadu kontextový klik. Pro nás přecejen má význam větší, neboť v kombinaci s Altem tvoří základ pro klávesové zkratky odečítače VoiceOver. Kombinace CTRL+Alt je pro klávesové zkratky VoiceOveru tak častá, že se tato dvojice kláves také někdy označuje zkratkou VO. Např. pro příkaz nápovědy klávesnice CTRL+Alt+K můžeme tedy někdy najít popis VO+K.

Když už byli zmíněny klávesové zkratky odečítače VoiceOver, je vhodné podotknout, že za modifikátor VO nemusí sloužit jen klávesy CTRL a Alt, ale i po změně nastavení klávesa Capslock. Rovněž některé klávesové zkratky vyžadují dvoustisk či trojstisk modifikované klávesy, což je uvedeno např. jako VO+M,M. Tedy v tomto případě nejprve stiskneme modifikátor VO (ať už CTRL+Alt, nebo Capslock), držíme jej, dvakrát přistiskneme písmeno M a až potom modifikátor VO uvolníme.

Přeřaďovač FN

Nakonec zcela vlevo v první řadě se nachází modifikátor FN měnící význam některých kláves tak, aby suplovaly klávesy, jež na klávesnici nenajdeme. Seznam ekivalentů uvádí následující tabulka, kde jsou uvedeny i tak trochu nešťastně přeložené názvy, s nimiž se můžeme setkat v české nápovědě VoiceOveru či v jiných aplikacích:

Tlačítko Power

V protilehlém rohu klávesnice, tj. vpravo nahoře, se nachází tlačítko Power, kterým se počítač zapíná, vyžadujeme jím vypnutí počítače či vysunutí média z optické mechaniky. U klávesnic s dotykovým panelem Touch Bar, je v tlačítku Power zabudován snímač otisků prstů Touch ID a přebírá navíc některé funkce funkčních kláves, které na takové klávesnici chybí. Počítače s odděleným tlačítkem Power, typicky počítače iMac nebo starší modely Macbooků, nazývají tlačítko v pravém horním rohu jako Eject. To je primárně určeno k vysunutí média z optické mechaniky, je-li přítomna, avšak lze jej použít namísto tlačítka Power s jednou vyjímkou, kterou je zapnutí počítače s úplného vypnutí. Zde je nutno použít skutečné (fyzické) tlačítko Power.

Tlačítko Power se nejčastěji pojí s těmito funkcemi:

Pozor: Jestliže tlačítko Power je ve formě Touch ID, nelze použít žádnou z výše uvedených klávesových zkratek pro uspání, restartování nebo vypnutí s vyjímkou nuceného vypnutí podržením tlačítka.

Funkční klávesy

Šestá řada klávespři horním okraji klávesnice, pokud není nahrazena dotykovým panelem Touch Bar, obsahuje funkční klávesy. Zcela vlevo je klávesa Escape, poté vpravo od ní funkční klávesy F1 až F12 a úplně na konec již zmíněná klávesa Power/Eject. Mezi klávesou Escape a čtveřicemi funkčních kláves nejsou obvyklé mezery, tudíž orientace v řadě je do jisté míry ztížena. Escape slouží k obvyklému účelu, tj. opuštění dialogu či zrušení akce. Jak již též bylo zmíněno, lze jej simulovat soustiskem FN+Tab, což se obzvláště hodí na klávesnicích s Touch Barem.

Funkční klávesy ve výchozím nastavení mají na sebe namapované rozšířené funkce systému a pro jejich standardní funkci je nutné k nim přistisknout klávesu FN. Je-li tedy např. řečeno, že odečítač VoiceOver se zapíná a vypíná klávesovou zkratkou CMD+F5, je ve skutečnosti u nově koupených Maců správnější stisknout CMD+FN+F5. V předvolbách klávesnice ovšem lze standardní funkci a rozšířenou funkci přehodit, tedy rozšířené funkce se vyvolávají až v kombinaci s klávesou FN. Jak vyplývá z výše uvedeného příkladu, je toto chování pro nás vhodnější, jelikož VoiceOver řadu svých příkazů mapuje právě na funkční klávesy a po přehození postačuje opravdu stisknout jen např. CMD+F5. Seznam rozšířených funkcí systému, jež můžeme vyvolat bez ohledu na právě používanou aplikaci, je následující:

Klávesnice s numerickým blokem

Zmiňme se přecejen ještě o "velké" klávesnici s numerickým blokem, která se prodává pod názvem Apple Magic Keyboard s číselnou klávesnicí. Ta se totiž ve svém uspořádání neliší jen tím, že by měla přidaný numerický blok.

Narozdíl od standardní Magic Keyboard je už patrná změna v alfanumerickém bloku, kde všechny přeřaďovače CMD, Alt a CTRL mají levou i pravou alternativu a je možno si tak vybrat tu, která pro danou klávesovou zkratku je nám ke stisku nejvhodnější. Stále platí, že nejblíže mezerníku jsou po obou stranách klávesy CMD, dále klávesy Alt a nakonec CTRL. Tyto klávesy spolu s mezerníkem zabírají celou šířku alfanumerického bloku, tudíž už zde nezbylo místo v levém dolním rohu pro klávesu FN a pod pravým Shiftem pro kurzorové šipky.

FN a kurzorové šipky se přesunuly do plně vybaveného navigačního bloku, jenž se nachází na obvyklém místě vedle bloku alfanumerického. I uspořádání kláves odpovídá zažitým zvyklostem z PC klávesnic. V dolní části se nachází kurzorové šipky se standardní velikostí kláves, tj. přes dvě řady, s typickým uspořádáním do převráceného písmene T. Nad nimi je známá šestice kláves – vpravo Page Up a pod ní Page Down, uprostřed Home a pod ní End. Vlevo dole v této šestici je nepřekvapivě Delete, nad ním ovšem místo klávesy Insert je modifikátor FN.

Nad alfanumerickým blokem je standardní řada funkčních kláves f1–F12 ukončená rovněž i klávesou Eject, avšak pokračuje dále nad navigační a numerický blok funkčními klávesami F13–F19. Ty v základním nastavení systému MacOS nemají využití, nicméně můžeme jim přiřadit libovolné akce v používaných aplikacích nebo v předvolbách klávesnice (viz dále).

Numerický blok má obvyklé uspořádání číselných kláves včetně velké klávesy 0 a hmatového označení klávesy 5. Odlišností si můžeme všimnout v v klávesách, které číslice lemují zhora a zprava. + je rozděleno na dvě klávesy standardní velikosti, z nichž ta nad Enterem je + a výše -. KLávesy nad číslicemi jsou tím pádem posunuté a zcela vpravo je / pro dělení a vedle něj vlevo * pro násobení. Namísto klávesy Numlock je Clear, což je obdoba klávesy Backspace, a vedle ní vpravo =. Tato klávesa je běžně ekvivalentem numerického Enteru, ale v aplikacích podporujících zápis rovnic může sloužit k zápisu operátoru porovnání.

Touch Bar

na některých moderních klávesnicích jsou funkční klávesy nahrazeny dotykovým panelem, tzv. Touch Barem, jenž má výhodu v tom, že nabízená funkční tlačítka se mohou měnit v závislosti na kontextu používané aplikace a není nutné hledat, co se pod kterou fyzickou funkční klávesou skrývá, neboť zobrazená tlačítka dávají svou funkci na jevo svými popisky či symboly.

Pokud aplikace, s níž právě pracujeme, neurčí jinak, nebo nepřizpůsobíme-li si Touch Bar (nejčastěji příkazem z aplikační nabídky Zobrazení > Přizpůsobit Touch Bar), je standardně na Touch Baru zobrazen tzv. ovládací pruh. Ten obsahuje posuvníky pro nastavení jasu displeje a hlasitosti zvuku a tlačítka Escape, Siri, Ztišení hlasitosti (Mute) a tlačítko pro zobrazení rozšířeného ovládacího pruhu. Rozšířený ovládací pruh zobrazuje plnou nabídku funkcí uvedenou výše v tabulce rozšířených funkcí systému.

Touch Bar lze ovládat při aktivním Voiceoveru obvyklými gesty, které používá VoiceOver i pro další dotykové periférie (dotykový displej či Trackpad). V zásadě jsou tyto možnosti ovládání:

• Položíme jeden prst na Touch Bar a eventuálně táhneme žádaným směrem tak dlouho, dokud nenajdeme daný ovládací prvek, a poté druhým prstem přiklepneme, čímž se prvek aktivuje.
• Používáme gesto pro přechod na předchozí prvek (švihnutí doleva) nebo na následující (švihnutí doprava) dle potřeby tak dlouho, dokud nenajdeme daný ovládací prvek, a poté kdekoli na Touch Bar dvakrát klepneme, čímž se prvek aktivuje.

Pokud potřebujeme pracovat s posuvníkem a použili jsme tažení prstem po Touch Baru, musíme nejprve před interakcí prst s Touch Baru zvednout namísto přiklepnutí. V případě švihání použíjeme samotnou interakci namísto dvojího klepnutí na Touch Bar. Tu provedeme tak, že kdekoli na TOuch Bar dvakrát klepneme, přičemž při druhém klepnutí prst nezvedneme, ale táhneme jím vlevo či vpravo podle toho, jak si přejeme hodnotu na posuvníku upravit.

Z faktu, že na klávesnici s Touch Barem chybí funkční klávesy, vyplývají v ovládání z klávesnice tyto změny:

• Na Touch Baru lze zobrazit standardní funkční klávesy F1–F12 tak, že podržíme klávesu FN, nalezneme a aktivujeme žádanou funkční klávesu a potom FN uvolníme.
• Funkce zpřístupnění byly přesunuty na tlačítko Power, resp. Touch ID. Trojí stisk Touch ID zobrazí nabídku Zpřístupnění a CMD+trojí stisk Touch ID zapne nebo vypne odečítací funkci VoiceOver.
• Systémovou hlasitost je možné kontrolovat pomocí klávesových zkratek, pokud je aktivní VoiceOver. VO+= hlasitost sníží, VO+' hlasitost zvýší. Jednoduše řečeno, jedná se o dvě klávesy hned vlevo vedle Backspace v kombinaci s modifikátorem VO.
• Klávesové zkratky VoiceOveru, které se nachází standardně u klávesnice bez Touch Baru na funkčních klávesách, jsou na klávesnici s Touch Barem přesunuty na vrchní řadu alfanumerického bloku. Např. příkaz na přečtení titulku aktuálního okna je na standardní klávesnici pod klávesovou zkratkou VO+F2, zatímco na klávesnici s Touch Barem pod VO+ě.

Nastavení klávesnice

K nastavení klávesnice nejprve pár poznámek:

1. Panelem předvoleb je myšlena příslušná sekce, která se zobrazí po aktivaci odpovídajícího tlačítka v aplikaci Předvolby systému (aplikační nabídka Apple > Předvolby systému …)
2. Kategorií utilit je myšlena příslušná záložka nacházející se v tabulce Kategorie utilit v aplikaci Utilita VoiceOver (VO+F8).
3. Úkolem následujících řádků je upozornit na užitečné volby, nikoli popsat, jak provést konkrétní nastavení.

Panel předvoleb klávesnice

To nejdůležitější, co lze na klávesnici nastavit, nalezneme v Předvolbách systému na panelu Klávesnice. Je zde celkem 5 karet, z toho většina voleb se týká spíše samotného psaní, než ovládání počítače z klávesnice.

Na kartě Klávesnice je asi nejdůležitější zaškrtávací políčko umožňující nastavit, aby standardní funkční klávesy byly přístupné bez nutnosti použít přeřaďovač FN.

Na kartě Zkratky se nachází několik kategorí zkratek a pro každou kategorii je uvedeno ve vedlejší tabulce několik funkcí. Pro danou funkci můžeme přístup skrze klávesovou zkratku povolit zaškrtávacím políčkem v prvním sloupci nebo změnit klávesovou zkratku, pod kterou je funkce přístupná, pomocí políčka v druhém sloupci. Nejen, že si klávesové zkratky operačního systému MacOS můžeme nakonfigurovat dle potřeby, ale je zde i dobrá příležitost, jak se některým již přednastaveným klávesovým zkratkám naučit.

Za pozornost na této kartě stojí ještě zaškrtávací políčko pro zapnutí Úplného přístupu z klávesnice, který se nám pro práci s podporou VoiceOveru hodí. Pokud je políčko zaškrtnuto, můžeme klávesou Tabulátor procházet všechny ovládací prvky a nikoli jen prvky, do nichž lze vpisovat. Nicméně o toto nastavení se nemusíme starat, neboť úplný přístup se povolí při prvním spuštění VoiceOveru.

Nastavení klávesnice v utilitě VoiceOver

Prakticky všechny volby, které ovlivňují ovládání VoiceOveru z klávesnice, můžeme najít v
kategorii Commandery v Utilitě VoiceOver s vyjímkou dvou případů:

1. V kategorii Obecné můžeme nastavit modifikační klávesy VoiceOveru, označované jako VO, a to buď CTRL+Alt, Capslock, nebo obě možnosti najednou.
2. V kategorii Navigace lze nastavit, jaká modifikační klávesa bude používána pro rychlé hledání v položkáh na obrazovce bez nutnosti otevírat nabídku Výběr položek (VO+I). Aby bylo možné rychlé hledání použít, je nutné nejdříve mít zaškrtnuté zaškrtávací políčko, které předchází onomu seznamu pro výběr modifikační klávesy rychlého hledání.

Ovládání VoiceOveru se týkají tyto commandery, které si můžeme nastavit pod odpovídajícími kartami v kategorii Commandery:

NumPad

Máme-li klávesnici s numerickým blokem, můžeme některé příkazy VoiceOveru namapovat na klávesy numerického bloku a získat k nim tak snadnější přístup bez nutnosti používat pro tyto příkazy kombinace dvou a více kláves.

Klávesnice

Dovoluje na klávesy alfanumerického bloku namapovat příkazy VOiceOveru a získat k nim snadnější přístup, neboť postačuje stisknout jen vybranou modifikační klávesu a příslušné písmeno. Toto řešení je vhodné pro případy, kdy chceme mít klávesovou zkratku pro příkaz, který ve výchozím nastavení svou klávesovou zkratku nemá.

Rychlá navigace

Dovoluje na klávesy alfanumerického bloku namapovat příkazy VoiceOveru a získat k nim rychlý přístup, neboť postačuje stisknout jen příslušné písmeno nebo maximálně Shift + písmeno. Rychlé navigace se týkají i kurzorové šipky, jejichž příkazy ovšem nelze změnit. Ve výchozím stavu jsou v rychlé navigaci k dispozici příkazy pro rotor, tedy pro navigaci po elementech daného typu, jejichž klávesové zkratky jsou v podobě VO+CMD+písmeno/šipka nebo VO+CMD+Shift+písmeno, což není příliš praktické. Rychlá navigace nachází uplatnění zejména na webových stránkách.

Stojí za povšimnutí, že v nabídce příkazů, které můžeme do libovolného commanderu přiřadit, jsou nejen veškeré příkazy VoiceOveru, ale i v podnabídce Vlastní příkazy položky dovolující otevřít libovolnou aplikaci,skript či jakýkoli soubor.

Panel předvoleb zpřístupnění

Jak si můžeme všimnout na panelu Zpřístupnění v Předvolbách systému, je zde v tabulce funkcí zpřístupnění i funkce usnadňující práci s klávesnicí uživatelům, kteří mají omezenou hybnost.

Přilnavé klávesy umožňují vyhnout se různým kombinacím kláves, které je nutno stisknout současně. První stisk modifikační klávesy, např. Alt, ji zamkne, a další stisk ji uvolní. Mezi tím můžeme stisknout jakoukoli jinou klávesu, která bude považována, jakoby byla stisknuta s oním modifikátorem. V jednom okamžiku tedy můžeme stisknout vždy jen jednu klávesu.

Pomalé klávesy umožňují nastavit čas, po který je nutno ponechat klávesu stisknutou, aby za stisknutou byla skutečně považována. Tímto se lze vyhnout nechtěným stiskům kláves, které si nepřejeme brát v potaz.