Mgr. Roman Kabelka

Webový vývojář a tester přístupnosti

S Eurekou jsem se poprvé setkal někdy na jaře 1992, když jsem chodil do druhé třídy na základní školu pro zrakově postižené v Brně-Pisárkách. Tehdy Eureku dvoum spolužákům pořídili rodiče jakožto pomůcku, na niž bylo možno získat příspěvek. Samozřejmě jsem něco takového zázračného chtěl mít také. A dočkal jsem se, Eureku i s tiskárnou jsem dostal k Vánocům. Radost to byla veliká!

Jak zacházet s Eurekou jsem se učil z audio manuálu, něco jsem věděl od kamarádů a nedlouho po novém roce jsem začal u nás ve škole chodit na kurz práce s Eurekou, který vedl Pepa Konečný. S odstupem musím říci, že zejména v začátcích mi chápání některých postupů dalo hodně zabrat. Touha všechno vyzkoušet a v rámci možností pochopit byla ovšem silná a postupně se to poddávalo, až jsem se naučil i programovat v jazyce Basic. Protože kapitola manuálu věnovaná tomuto jazyku mi připadala dosti abstraktní a nevěděl jsem jak vlastně programovat. Učil jsem se hlavně ze zdrojových kódů her a dalších programů, které jsem si někde zkopíroval. Vše mi to pomohl utřídit kurz programování, opět u nás na škole, vedený dr. Bubeníčkovou. Po nějakých dvou letech jsem dokonce sponzorským darem od jednoho známého dostal Turbo Pascal pro Eureku, což byly dvě diskety – jedna s překladačem Pascalu a dokumentací a druhá s technickým manuálem k Eurece. Vše bylo v angličtině, s kterou jsem ve škole právě začínal, tudíž jsem tento dar docenil až mnohem později.

Dva roky po Eurece jsem získal příspěvek i na stolní počítač s OCR softwarem Recognita a začal jsem si sám číst knihy. Mohlo by se zdát, že nový rozmanitý svět PC Eureku někam odsune, avšak na mnoho jejích unikátních funkcí jsem byl zvyklý. Navíc v té době jsme s kamarády začali vést nekonečné rozhovory, jak ve škole, tak i po večerech po telefonu, co kdo ze skrytých vlastností Eureky objevil a jak by se to dalo využít. Byl to počítač z dnešního pohledu nevinný a prosťoučký, který si nechal všechno líbit, a když už na něj toho experimentování bylo moc, tak se tvrdě vyresetoval a jelo se dál.

Na druhém stupni základní školy jsem začal Eureku také více využívat při vypracovávání domácích úkolů do školy, neboť použití Eureky bylo v tomto ohledu tak nějak stále přímočařejší a pohotovější než u PC. Kvůli její mobilitě jsem si na ní činil veškeré zápisy ještě v době, kdy jsem začal chodit na gymnázium a kdy jsem měl už doma Internet a první notebook. Tehdy mě v brněnském Tyflokabinetu  a později soukromě dával hodiny programování v jazyku C pan Zdeněk Říha, s nímž jsem společnými silami naprogramoval volně dostupnou DOSovskou utilitu EDMan. Ta dovolovala libovolně přesunovat data mezi PC a eurekovskými disketami včetně všech potřebných konverzí souborových formátů,.

Eureka mi hodně pomohla připravit se na svět osobních počítačů a nakopnout mě správným směrem ke kariéře informatika. Měl jsem to štěstí, že jsem z generace, která začala pobírat rozum v době, kdy k nám Eureka přišla. To nám pomohlo se snadno orientovat v překotném vývoji asistivních technologií v následujících letech a využívat vše naplno.

Navigace