Mgr. Marek Susčík

programátor ve společnosti ACE Design

Na ten den roku 1990, kdy jsem se poprvé setkal s Eurekou A4 vzpomínám dodnes s mírným vzrušením. Bylo by to odpoledne na základní škole jako každé jiné, kdyby ovšem za mnou nepřišel jeden zdejší pan učitel a neřekl mi, že mě vezme někam, kde mě to bude jakožto počítačového nadšence zajímat. Ve škole o mě bylo známo, že mě počítače baví, již v té době jsem totiž měl počítač Atari 800 XL a několikrát jsem ho vzal i do školy, což byl parádní zážitek pro mě i pro mé spolužáky (a snad i pro přihlížející dospělé učitele a vychovatele). Pan učitel mě to odpoledne přivedl právě k panu Milanu Hudečkovi a k Eurece. Nejdříve mi na ní ukázali hudební editor. Řekli mi, abych zkusil pomocí horní a dolní šipky najít tón C. Díky absolutnímu sluchu jsem byl ve výhodě a tón C jsem bez obtíží našel. No a když jsem zjistil, že má Eureka vestavěný překladač jazyka Basic, už mě od ní nemohli odtrhnout. Basic totiž měl i můj počítač Atari, jenže ten neměl žádný hlasový výstup. Eureka na mě sice mluvila anglicky, ale to mi při programování vůbec nevadilo, pro mě bylo podstatné, že mluvila. K mému velkému zklamání to odpoledne velmi rychle uteklo, nicméně při loučení na mě čekalo jedno velké překvapení. Pan Hudeček mi řekl, ať si Eureku vezmu domů, že mu ji mohu vrátit až druhý den. Nadcházející večer byl opravdu hodně dlouhý a já Eureku prozkoumal, jak to jen bylo možné. Protože ale byla v Angličtině, nezabýval jsem se prací s textem. Zkoumal jsem hlavně takové věci jako hudební editor, překladač Basicu, práci s hodinami a kalendářem či operace s disketovou jednotkou.

V dalších dnech a týdnech jsem společně s tehdy vysokoškolským studentem Alešem Moravcem absolvoval tiskové konference a televizní vystoupení, na kterých jsme společně s panem Hudečkem Eureku představovali a ukazovali možnosti, jak může posloužit nevidomým uživatelům.

Zhruba rok po svém prvním setkání s Eurekou mi rodiče zakoupili již českou Eureku A4, která pro mě otevřela nové možnosti práce s textem. Tvorba programů však pro mě byla stále tím nejdůležitějším, co mi v době docházky na základní školu Eureka nabízela. Po naprogramování několika jednodušších her jako Hádání čísel, Zvířata či Příklady jsem se pustil do přepisu složitější textové hry Pomsta šíleného Ataristy. Ano, přepracovával jsem ji ze svého počítače Atari 800 XL. Se spolužáky ve škole jsem hru testoval a když jsem zjistil, že se jim líbí, rozhodl jsem se z Atari přepsat i další další hry jako např. textovou hru Chrám zkázy, hru Virus či jeden vtipný test inteligence.

Na konzervatoři, kam jsem po ukončení základní školy nastoupil, jsem Eureku A4 začal využívat pro zápis poznámek ve většině vyučovaných předmětů, a tak se pro mě brzy stala nepostradatelným nástrojem při mém studiu. Kromě textových zápisků z vyučovacích hodin jsem také do hudebního editoru zapisoval nejrůznější skladby, které mi pak Eureka přehrála a já si tak díky tomu udělal zvukovou představu o tom, jak tyto skladby znějí. Díky možnosti připojit Eureku k černotiskové tiskárně nebyl problém odevzdávat vyučujícím vypracované úkoly a protože existoval i program umožňující tisknout noty z hudebního editoru, mohl jsem dokonce odevzdávat i úkoly do specializovaných hudebních předmětů jako je např. harmonie.

I v průběhu studia konzervatoře jsem však Eureku využíval také ve volném čase k programování. V jazyce Basic jsem v té době vytvořil další hry jako např. Očko 21, Patnáctka, Pexeso či Bahno60, vše mi velmi ochotně testovali mí spolubydlící na internátě. Některé spolužáky zaujaly možnosti vytvářet na Eurece programy natolik, že se do této zajímavé práce pustili se mnou. A tak vznikla ve spolupráci s Vladimírem Trejbalem dvoudílná textová hra Šestý dóm smrti, kterou jsme vydali pod hlavičkou firmy SuTrSoft. S Petrem Klimem jsme později zjistili, že Eureka má shodnou instrukční sadu s počítačem Didaktik, který on v té době vlastnil. A tak jsme za pomoci příručky právě pro Didaktik začali programovat v Assembleru a podařilo se nám tak přehrávat na Eurece zdigitalizované zvuky, tzv. samply. A tak vzniklo Eushow, které tuto schopnost demonstrovalo a později také hra Sokoban, která již byla naprogramována v Pascalu, ale pro přehrávání digitalizovaných zvuků v průběhu hry byly využívány stále rutiny v Assembleru. Tyto programy vznikaly pod hlavičkou Hemrna software.

Velmi důležitou součástí Eureky byl pro mě také její zabudovaný modem a to díky existenci stanic BBS, což byly počítače, ke kterým bylo možné připojit se právě přes modem a telefonní linku a které tímto způsobem nabízely nějaké informace či materiály ke stažení. Zásadní roli v této oblasti hrála BBS Braillnet, která speciálně pro Eureku začala vystavovat nejrůznější časopisy, knihy a další zajímavé materiály pro zrakově postižené. Tím se opět výrazně rozšířily možnosti využití Eureky, která se tak pro mě stala opravdu všestranným pomocníkem.

Kromě toho, že mi Eureka pomáhala při překonávání zrakového hendikepu, hrála v mém životě i velmi významnou společenskou úlohu. Díky ní jsem poznal řadu úžasných lidí, účastnil se setkání příznivců Eureky pořádaných v Brně při Tmavomodrém festivalu a vymetl s ní různé výstavy, televizní stanice a redakce časopisů.

Eureku jsem nějaký čas využíval ještě i při studiu na vysoké škole, na fakultě informatiky Masarykovy univerzity. I tam mi posloužila nejen k tvorbě zápisků z přednášek, ale také mi usnadnila navazování sociálních kontaktů. Spousta vidících studentů se totiž zajímala o to, co to mám za podivnou krabičku. A tak ještě i v době plného rozmachu osobních počítačů mezi uživateli se zrakovým postižením mi Eureka stále prokazovala neocenitelnou službu. A byla se mnou i ve chvílích, kdy jsem končil studium na fakultě informatiky. Tentokrát jsem se ale snažil já posloužit jí. Při státní zkoušce jsem obhájil diplomovou práci, jejíž součástí byl překladač programů z Eureka Basicu do jazyka Borland Delphi. Díky tomu bylo možné programy, které pro Eureku dříve vytvořili její uživatelé, spustit na současných počítačích. Tím jejich práce neupadne v zapomnění a třeba se tak dostane i samotná Eureka A4 do povědomí i těch, kteří neměli to štěstí zažít období její největší slávy.

Navigace