Mgr. Aleš Moravec

obchodní referent společnosti Numex

Eureka přinesla opravdový zlom do vzdělávání zrakově postižených. Měla důležité funkce jako textový editor, hudebního skladatele, aplikaci pro programování atd. Vše důležité funkce pro výuku studentů a pak mnoho funkcí pro běžné uživatele.

Jsem rád, že jsem mohl patřit do týmu spolupracovníků, kteří se podíleli na prosazení Eureky do naší země. S Milanem Hudečkem, autorem Eureky mě seznámil Michal Kuchař. Studoval jsem tehdy totiž filosofickou fakultu Masarykovy university obor angličtina-norština. Protože Eureka byla v prvotní fázi jen v anglické verzi, tak mě Michal oslovil. Pokud si vzpomínám, v týmu byli ještě Ing. Jareš, Honza Adamczyk a pan Pařízek. Později jsem jeho syna nevidomého Petra Pařízka u nás doma s Eurekou seznamoval a on na ní začínal s programováním hudby.

Začátky propagace nebyli vůbec jednoduché, musely se překonávat různé ekonomické problémy, obchodní povolení apod. Také záviselo na počtu kusů, kolik se dodá do republiky, aby Eureka mohla být v češtině. Dokonce si pamatuji, když jsme měli oficiální předváděčku v hotelu International v Brně pro tehdejší Unii nevidomých, za kterou se účastnil Přemek Donát, ostatní si již nepamatuji, tak sami její představitelé se vyjadřovali dosti kriticky proti Eurece, ale i tak se povedlo ji prosadit mezi naše nevidomé. Postupně jsem se stal tím, kdo přístroj předváděl na všech prezentacích. Byla to pěkná doba, poznal jsem i hodně nových kontaktů a dodnes mě potkávají lidé, kteří mě řeknou, to jste vy, který prezentoval Eureku v naší zemi. Největším zážitkem pro mne však byla prezentace Eureky na strojírenském veletrhu, kde získala zlatou medaili. Na následné recepci, jsem měl možnost poznat i různé ambasadory pro Evropu ze Švýcarska atd.

Eureka mě naopak přinesla později i první výdělek, což je pro studenta vždy příjemné poznání. Protože mě Eureka zabírala hodně času, jezdili jsme prezentovat po celé republice i na Slovensko, pamatuji si jednání s panem Mamojkou, představitelem tehdejší Unie nevidiacich, Kancelářské stroje Brno, které měly díky panu Jirsenskému obchodní práva na Eureku, mě nabídly práci na dohodu. Přístroj jsme se snažili prosadit i do jiných evropských zemí. Postupně pak firma začala jednat více s Unií nevidomých v Praze, kde potřebovala různá oficiální doporučení a Dr. Volejník pak přeložil manuál do češtiny a byl s přístrojem dodáván na kazetách.

Já jsem díky Eurece mohl napsat i svoji diplomovou práci, kterou jsem napsal celou v angličtině. Ale ani tak to nebylo vše bez problémů, protože přístroj nebyl kompatibilní s PC a musel se pomocí speciálního programu a kabelů propojit teprve s ním. S technickou stránkou věci mi pomohli v učebně informatiky na fakultě, kam jsem se docházel učit s běžnými PC. Ing. Jiří Rambousek byl vždy velmi ochotný. Ale vůbec na fakultě anglistiky byli všichni hrozně ochotní. Před Eurekou jsem práce, testy apod. psal buď na běžném mechanickém kancelářském stroji, ale protože jsem neměl zpětnou zrakovou kontrolu, často jsem dělal testy ústně. Též jsem měl v ročníku po celou dobu skvělé spolustudenty, kteří mě leccos načítali na diktafon a pomáhali mně i jinak. Dnešní zrakově postižení studenti si toto nedokáží vůbec představit, mají super PC, notebooky a hlavně středisko Teiresias. Je jen dobře, že pokrok takhle jde dopředu, ale pocit, že jsem to zvládl za podmínek, jaké jsem měl já tehdy, mě o to více hřeje u srdce.

Po výšce jsem si nechal Eureku přeprogramovat na českou mutaci s tím, že mám na disketách i tu anglickou. Tehdy mě to provedli ve firmě Tech-Rentals, kde měli servis Eurek na starosti.

Po ukončení magisterského studia jsem nějakou dobu učil ve škole pro ZP v Pisárkách, kromě angličtiny jsem též učil předmět výuka práce s Eurekou.

Mohu se pyšnit ještě jedním prvenstvím. Eureka, kterou stále vlastním, byla první prodaná v naší republice. Zakoupila mi ji tehdy Sigma Slatina i s tiskárnou Brother, pracoval tam můj otec a závod byl hrdý, že jejich pracovník má tak nadaného nevidomého syna. Tehdy zaplatili za Eureku plus šestijehličkovou tiskárnu Kč 45 000, to jen pro představu, jakou hodnotu měla, a před třiceti lety to byly docela velké peníze.

Mimochodem tiskárna a Optacon, přístroj pro čtení černotisku pomocí jehličkového vykreslování písmen, jsem věnoval do technického muzea, oddělení historie slepeckého hnutí. Eureku bych tam věnoval též, ale Eliška říkala, že už tam dvě mají a já ji pak ještě používal jen jako budík. Ale pokud by měla nějaká instituce zájem, jsem ochoten tento první kousek v republice věnovat pro vzdělávací či výstavní účely. Při připojení k síti stále funguje, ale pokud by tam někdo vyměnil baterii, fungoval by nadále.

Moje vzpomínky bych rád uzavřel tím, že období propagace přístroje mě přineslo mnoho zajímavých zážitků, mnoho stráveného času při propagacích a též mnoho užitečných věcí pro můj život a jsem nesmírně rád, že jsem se toho mohl účastnit.

Navigace