Ing. Milan Hudeček – tvůrce Eureky

Milan Hudeček se dlouho nemohl rozhodnout, jak má svůj příspěvek pojmout. O čem se zmínit, co zdůraznit, co vynechat…? Proto jsme se dohodli, že mu pošleme několik otázek, na které bychom rádi znali odpověď. Jaké otázky a odpovědi to jsou? To si přečtěte níže.

Jak Vás napadlo zkonstruovat zařízení pro nevidomé uživatele? Inspiroval vás k tomu jenom fakt, že jste pracoval na hlasové syntéze, nebo už jste před tím znal někoho nevidomého?  

Žádného nevidomého člověka jsem bohužel před tím osobně neznal. Bylo to tedy asi na čase napravit! Měl jsem obrovské štěstí, že první z nich byl David Blyth, nevidomý člověk úžasných organizačních schopností, tehdy ředitel RVIB (Royal Victorian Institute for the Blind) a o pár let později ředitel Světové organizace nevidomých, the World Blind Union. A moje další velké štěstí bylo v tom, že jsme si s Davidem povahově takříkajíc padli do noty a naše krátkodobé i dlouhodobé cíle se navzájem podporovaly. Myslím, že i naše filozofické chápání světa bylo dosti podobné: Oba jsme věřili, že k pozitivnímu vývoji lidské společnosti je potřeba objevovat a maximalizovat potenciál jednotlivce, a oba jsme právě o toto usilovali – ač samozřejmě jinými cestami.

Moje první setkání s Davidem jsem si představoval v podstatě jako jakýsi malinký počáteční „průzkum trhu,“ týkající se syntezátoru řeči, současný stav jejich využití v oboru asistivní technologie pro nevidomé, a pokus o identifikaci nových příležitostí. Možná ne o moc víc než zdvořilostní návštěva. To byl můj plán. Jak však dnes již dobře víme, žádný plán nepřežije první kontakt s realitou, což bylo toho dne opět (mnou) potvrzeno, nevím již pokolikáté.

Nevidomý David mi takříkajíc „otevřel oči“ jednoduchým a vysoce efektivním způsobem: Bez zbytečných řečí a cavyků mne zavedl po schodech dolů, do obchodu s pomůckami, který se pohodlně nalézal v přízemí budovy RVIB kde měl David svou kancelář. Tím mi zcela objasnil tehdejší neutěšený stav technologie v tomto oboru. Zbytek již je historie.

Proč zrovna název Eureka? Byl to opravdu jen spontánní nápad ovlivněný Archimédem, nebo jste zvažoval i jiné názvy? 

Uvažoval jsem i jiné názvy a k tomu hledání jsem naverboval i přátele s dostatečně poetickou naturou. Výsledek byl ten, že jsem měl na vybranou z nepříliš inspirativních jmen jako například InterBraille, CompuBraille, PortaBraille, Melbourne Brailler, atd. atd. Jednoho dne jsme o tom debatovali s jedním mým spolupracovníkem. Ptal se mě, jestli už máme jméno. Já si ovšem postěžoval, že mám sice plný pytel jmen, ale žádné nic moc.  Načež on pravil zhruba tohle: „Dej tomu čas, jednoho dne to pravé jméno přijde. Někdo ho tady třeba řekne. A ty to uslyšíš a zařveš ‚Heureka! Našel jsem!‘ a samou radostí se nahej rozběhneš křepčit v ulicích jako Archimedes.“ A v tom momentě se mi v hlavě zablesklo! A já povídám: „Ty jsi to teď právě našel!“ Křepčit nahý v ulicích jsem sice nakonec po zralé úvaze neběžel, ale oslavili jsme to i tak dostatečně.

Spolupracoval s Vámi někdo na konstrukci Eureky? Myslím tím rozmístění kláves, výběr funkcí, způsoby ovládání a podobně. Mimochodem, ovládání pohybu kurzoru prostřednictvím stisku logických kombinací kurzorových kláves považuji dodnes za ten nejlepší, se kterým jsem se dosud setkal.  

Děkuji za pochvalu! Rdím se v důsledku své vrozené skromnosti, která by mi nedala se vychloubat i kdybych to třeba celé sám vymyslel. Ostatně je to tak dávno, kdo si to má ještě všechno pamatovat.

Říká se, že čeština patří k jednomu z nejtěžších jazyků. Stála Vás česká syntéza víc času a úsilí než jiné jazyky, kterými Eureka mluvila? A  jaké jazyky to byly? 

Kromě angličtiny to byla španělština, japonština, thajština a čeština. Čeština nás o moc víc úsilí nestála, protože je to přece můj mateřský jazyk a udělat řečovou syntézu v mateřštině mě vždy dost zajímalo, takže mi k tomu Eureka dala dobrou záminku. Navíc jsem tehdy mezi zaměstnanci měl dokonce i česky mluvícího inženýra, který jevil o řečovou syntézu zájem.

Podle čeho jste vybíral, jakými jazyky bude Eureka mluvit? Bylo to na popud místních komunit zrakově postižených v daných státech nebo jako v případě Československa, kdy jste zájem cíleně zjišťoval? 

Bylo to na popud ze strany potenciálních zákazníků, kde se rovněž dalo očekávat že bude dostatečný zájem, který alespoň zaplatí vývoj. Důležité bylo najít externí spolupracovníky s perfektní znalostí daného jazyka a skutečným zájmem, vyhrnout si rukávy a nám v tomto pomoci.

Jaké byly první reakce na Vaši nabídku Eureky v tehdejším Československu? 

Smíšené, jako všude na světě. Všude jsou lidé, kteří musí mít všechny novinky a hned pro ně mají použití. Říkáme jim „early adopters.“ Na druhé straně existují lidé, kteří jsou opatrnější, možná mají špatné zkušenosti nebo momentálně žádné velké výhody v novém přístroji nespatřují. A jako jinde na světě jsme pochybnosti a obavy překonali praktickými experimenty s možností pro každého zájemce si Eureku sám podrobně vyzkoušet. Celkového úspěchu Eureky by vlastně nebylo možné dosáhnout bez kvalitního zaškolení, které jsme byli schopni poskytovat i přes jeho časovou náročnost.

S jakými ohlasy při rozšiřování Eureky po světě jste se ze strany zrakově postižených, nebo jejich zastřešujících organizací setkával? Byli nadšeni, věděli, jaký potenciál v Eurece dřímá, nebo byli skeptičtí? 

Není možné se zavděčit všem lidem najednou. V celé lidské společnosti nenaleznete dva lidi, kteří spolu budou souhlasit úplně ve všem. Největší kritiku jsme dostávali z organizací, které se programově rozhodly používat a doporučovat spíš adaptovanou technologii, než speciálně vyvinutou. Eureka je příkladem speciálně vyvinuté technologie. Náš názor byl ten, že jedině speciálně vyvinutá technologie, vytvořená takříkajíc „na míru“ svému uživateli, kde jeho handicap je chápán coby daný „parametr systému“ a systém s ním počítá a pracuje, umožňuje maximalizovat efektivnost systému. Potažmo pak jeho celkovou užitečnost pro  svého uživatele, která umožní onu kýženou maximalizaci jeho potenciálu (což, přiznávám, je moje oblíbené téma).

Nechal jste se inspirovat nějakými počítači té doby, když jste Eureku sestavoval – např. při volbě operačního systému, při některých konstrukčních řešeních, při návrhu funkcí Eureky apod.? 

No, ono toho prosím k inspiraci tehdy moc nebylo. Počítačový trh byl ještě v začátcích. Jeho hlavními aktéry byly počítače Atari, Sinclair, Commodore, Apple a další, dnes již zapomenutá jména. IBM šokoval svět svým vstupem na trh laciných domácích počítačů svým IBM PC Junior. (Pokud si pamatujete na Charlie Chaplina a červenou růži v inzerátech na první IBM PC, tak to už musíte být hodně starý. Možná skoro tak starý jako já.) Z tohoto materiálu žádná užitečná inspirace pro počítač tak zásadně odlišný od všech ostatních moc nevyčnívala a bylo tomu tak dobře protože někdy je lepší začít s čistou tabulí a tím dát tvořivosti volný průběh v maximálním prostoru než se nechat omezovat a ovlivňovat cizími představami, které nás mohou zavést jinam než kam jsme původně chtěli. Design hardware byl tedy zcela náš a nic jsme od nikoho nekopírovali. A měli jsme u toho samozřejmě i trochu štěstí. Ostatně, náš koncept Eureky bych přirovnal spíš k dnešním „chytrým telefonům“ než k domácím počítačům minulosti.

Můžete alespoň stručně popsat, co vše při sestavování Eureky jste musel zvažovat a jak jste volili jednotlivé komponenty, zda ano či ne a když ano, tak proč daný typ? 

Například výběr CPU byl zásadní a kriticky důležitý, neboť se jím nasměroval další vývoj a softwarová kompatibilita. Na druhé straně však na tom závisela spotřeba energie, tedy na jak dlouho bude stačit nabití baterie, výběr vnitřních podpůrných čipů a celková plocha kterou budou zabírat, a celková cena konstrukce.  Méně již nás pak zajímala kompatibilita s existujícími operačními systémy, protože náš záměr nebyl v napodobení Apple nebo IBM, či kopírování jejich funkcionality pro specifickou uživatelskou obec. I když Eureka měla být také programovatelná a schopná vykonávat externí uživatelské programy, tato funkce byla druhotná a vlastně víceméně cudně ukrytá – hlavní důraz byl především na vestavěné funkce. Tyto funkce měly být vytvořeny tak, aby si byly plně vědomy speciálního handicapu svého uživatele a komunikovaly s ním přímo bez konfliktu a bez prodlení, snadno a bez nutnosti přesměrování a přeformátování toku informace, jež jsou typické pro adaptované technologie. A to vše při zachování okamžitého, srozumitelného a příjemně ujišťujícího systému akustických hlášení, potvrzujících vykonání uživatelových příkazů.  Snažili jsme se například o to, aby uživatel vždy věděl, kde přesně se ve svých datech a funkcích nachází a aby Eureka reagovala na příkazy způsoby, které by svého uživatele psychologicky podporovaly, povzbuzovaly a zvyšovaly jeho sebedůvěru. Chtěli jsme, aby se Eureka stala univerzálním nástrojem, který svému uživateli pomůže maximalizovat jeho potenciál.

Co ze softwaru Eureky bylo dílem vaší společnosti a co všechno jste museli nakoupit, popř. si nechat vyvinout na zakázku – operační systém, knihovny pro různé funkce, které bylo nutno pro Eureku zajistit (např. indexování v Databázi) apod.? 

Pokud si dobře vzpomínám, tak pouze operační systém diskové jednotky byl obdržen externě, vše ostatní bylo dílem našim.

Jsou na Eurece hardwarové nebo softwarové aspekty, které byste při pohledu zpět řešil jinak s přihlédnutím k tehdejší vyspělosti technologií? 

Myslím, že ne, kromě snad jedné věci: Životnost Eureky zdaleka předčila naše očekávání a trvanlivější klávesnice by byla pro ni vhodnější.

Jsou na Eurece hardwarová nebo softwarová řešení, na která jste pyšný a o kterých se třeba málo ví? 

Syntezátory řeči a hudby byly v té době řešeny značně průkopnicky.

Jak nahlížíte na vývoj asistivních technologií od doby vzniku Eureky, kdy se tvořila zařízení šitá na míru, k dnešnímu stavu, kdy jsou upřednostňována univerzální řešení, tedy běžný počítač nebo mobil, ve kterém se jen zapne odečítací funkce? 

Myslím, že zařízení, která jsou dobře ušita na míru uživateli, musí již z principu být efektivnější než univerzální řešení. Stejně jako oblek ušitý na míru musí již z principu padnout na tělo lépe než ten z konfekce.

A ještě něco z Vašeho soukromého života. Jak se Vám žije v Austrálii? Neuvažoval jste někdy o návratu do Brna nebo přestěhování do jiné země? 

Ale samozřejmě že uvažoval. Jenže to už nejde. Vrátit se možná jde tak po pěti letech. Po deseti či dvaceti už není kam se vrátit. Všechno je jiné a i člověk se příliš změní.

Máte před sebou ještě nějaké profesní plány, nebo si už jen chcete užívat, nesporně zaslouženého odpočinku?  

Nikdy neříkejte nikdy.

Jak trávíte svůj volný čas? Můžete nám prozradit alespoň některé Vaše záliby? 

Třeba tuhle tu?

Co byste vzkázal bývalým uživatelům Eureky a dnešním nevidomým lidem?  

Přeji Vám všem hodně zdraví a štěstí. A vyhýbejte se narcisistům!

Navigace