Píše se rok 1992

Členové brněnského Eureka-klubu se scházeli každý týden a nadšení z možností, které Eureka nabízela, bylo enormní.  Používání základních funkcí Eureky si však většina uživatelů osvojila velice rychle. Hudebně nadaní uživatelé se s úspěchem porvali i s prací v hudebním editoru. Mnohé z nás však lákala možnost si něco naprogramovat. Ale to už bez odborného vedení tak snadné nebylo. Shodou okolností se vedoucímu Eureka-klubu Josefu Konečnému podařilo seznámit s RNDr. Hanou Bubeníčkovou, která v té době pracovala jako programátorka v Královopolské strojírně Brno. Poprosil ji, zda by byla ochotná nás do tajů programování trochu zasvětit. Nejspíš, nevěda co ji čeká, mu to, bez dlouhého přemlouvání přislíbila. Proto jsme už začátkem roku 1992 mohli zahájit v brněnském Eureka – klubu první kurz programování s využitím funkce „překladač Basicu.“

Poznámka

A co že to všechno paní Bubeníčkovou vlastně čekalo?

V první řadě se naučit Braillovo bodové písmo. Současně s tím se skamarádit s Eurekou, zvyknout si na její „žvatlání“ a seznámit se se všemi jejími funkcemi, především pak s možnostmi jejího překladače Basicu. A poté vytváření a odlaďování cvičebních programů, tisk zdrojových kódů a neúnavné vysvětlování co který příkaz znamená, jaké parametry k nim je možné přiřadit, jakou syntaxi zápisu je nutné dodržovat atd. atd. A to všechno přizpůsobit a vysvětlovat nevidícím lidem, se kterými do té doby neměla vůbec žádnou zkušenost. To už si vyžadovalo jistou dávku odvahy a odhodlání.

— konec poznámky —

Informace o brněnském kurzu programování na Eurece se samozřejmě brzy roznesla po celé republice. Proto není divu, že o výuku záhy projevili zájem také Eurekoví nadšenci z Olomouce a Prahy, kam si Hanu Bubeníčkovou pro výuku kurzů programování také začali zvát.

V září roku 1992 brněnští Eurekáři , opět při příležitosti konání dalšího ročníku Tmavomodrého festivalu, uspořádali druhé setkání uživatelů a příznivců Eureky. Tentokrát už bylo plně v režii Eureka-klubu.  Proto na programu už nebylo jen formální setkání majitelů Eureky a výměna zkušeností, ale také vyhlášení výsledků prvního ročníku soutěže ve využívání Eureky, kterou jsme při této příležitosti zorganizovali, pro další motivaci dosavadních uživatelů i případných zájemců o pořízení Eureky. Přihlášení uživatelé nám s předstihem posílali své výtvory v kategoriích

  • užitkové a zábavné programy v jazyce Basic
  • tvorba v hudebním editoru a
  • obecné využití Eureky

Odborná porota následně všechny zaslané soubory vyhodnotila a výsledky byly na festivalu slavnostně vyhlášeny a ohodnoceny. Hned tohoto prvního ročníku soutěže se zúčastnilo kolem dvaceti soutěžících. Někteří z nich se přihlásili i do více kategorií.

Téhož roku, tedy 1992, založil Jan Příborský Eureka-klub také v Olomouci. V Praze byl zase zahájen provoz Digitalizačního střediska České unie nevidomých a slabozrakých. Tím se možnost využití Eureky rozšířila i o možnost čtení digitalizovaných textů. Ty byly přihlášeným uživatelům Eurek zasílány na disketách. Delší texty sice bylo nutné rozstříhat na menší soubory o velikosti cca 40 KB, ale to byla jen zanedbatelná daň za možnost pohodlného čtení textů a přístupu k novým informacím. Díky tomu tak Eureka získala další přidanou hodnotu.

Navigace