Dochází odečítačům dech? Zamyšlení při začátku nového roku
V novém roce 2022 začneme pěkně zostra. Využijeme téhle dumavé doby a společně se zamyslíme nad aktuálním stavem odečítačů obrazovky. Snad s jedinou výjimkou nám totiž stran funkcí naše milé odečítače už trochu přešlapují na místě. Jde o konec wov efektů a těšení se na nové funkce? A jde vlastně ještě něco nového vymyslet?
Pro nevidomého je odečítač asi tím nejdůležitějším programem v počítači i mobilu. Poslední dobou ale naskáčeme nadšením z každé nové verze screen readeru – a není to způsobeno ani koronavirem, ani se to netýká jen jediného produktu. Můžeme si tak klást otázku, jestli inovátorům nedochází dech a jestli je vůbec ještě něco, co nám mohou budoucí verze odečítačů přinášet? Na několika hlavních produktech si to rozebereme trochu podrobněji.
JAWS a NVDA ve Windows
Začneme logicky tou největší rodinou zařízení, kterou jsou zařízení s operačním systémem od Microsoftu. Microsoft sám se konečně v uplynulých dvou letech chytnou za nos a začal se oblasti přístupnosti prostřednictvím svého vnitřní ho odečítače obrazovky také pořádně věnovat. Po víc jak dvaceti letech přístupnosti ve Windows tak konečně v posledních třech letech máme k dispozici nástroj, díky kterému si může nevidomý člověk ihned po prvním spuštění čerstvě rozbaleného počítače či notebooku sám začít systém instalovat a nastavovat. Tedy to, co je u konkurenčních platforem už docela dost dlouho samozřejmostí.
Rozvoj odečítače dost hloupě do češtiny překládaného jako “Předčítání” či “Čtečka” je i přes svojí opožděnost ukázkou toho, jak by to mělo vypadat. Z programu určeného jen masochistům se za poslední roky stal opravdu dospělý základní odečítač a každá jeho nová verze přináší něco nového jak pro nevidomé, tak pro slabozraké. Říkám základní odečítač, protože tomu tak je. Platforma Windows je natolik otevřená, že pro každou systémovou funkci existuje hned několik alternativ a to naštěstí platí i u odečítačů obrazovky.
Když si odmyslíme takové bohužel nikdy nedokončené pokusy, jakými byly například Thunder, nebo WSR (Windows ScreenReader), máme tu dva hlavní hráče na trhu. Tím větším a stále více těžkopádnějším dinosaurem je JAWS od společnosti Freedom Scientific. Jedná se o historicky vůbec první pokus o komplexní odečítač a stále tento pokus žije. Můžeme ho směle nazvat takovým “screenreaderem PRO”, protože jeho pokročilé a mnohdy jedinečné funkce jsou použitelné především pro opravdové profesionály. Na “takové to domácí žvýkání” pak naprosté většině uživatelů postačí přímo integrovaný již zmiňovaný Narrator od Microsoftu a nebo otevřená alternativa k JAWS NVDA.
NVDA je v tomto segmentu mimochodem dost pozoruhodná a zvláštní věc. Ve své době mu stran funkcí JAWS dokonce dost nestačil a fakt, že je jako open-source zdarma, z něj rázem udělal výkladní skříň zpřístupnění počítače (a to v době, kdy byl Narrator spíš na facku, než k užitku). Dnes již stran funkčnosti JAWS zase vede, ale NVDA se podařilo perfektně využít svého potenciálu a tak je oprávněně dnes na počty zařízení na prvním místě.
Bohužel u JAWS i u NVDA platí, že ani jeden z nich za poslední dva roky vlastně nepřinesl nic moc nového. Poslední vlnky ve sklenici vody rozvířila tak asi informace tvůrců JAWS o lepší podpoře pro webové kancelářské aplikace od Google, ale za to upřímně Freedom Scientific nemůže a jedná se o bezprecedentní podporu ze strany Google, kterou oba odečítače samozřejmě (a správně) využívají. Kromě vylepšeného OCR na straně JAWS a hlubší integrace rozpoznávání obrazu se ale nic speciálního nestalo.
Ano, pozorní uživatelé NVDA namítnou, že přece NVDA bylo celé v uplynulém období přepsáno na novější verzi jazyka Python, ale to byla spíš nutnost, aby odečítač dokázal držet krok s novými Windows. Bohužel k podobnému oživení a modernizaci architektury třeba JAWS zatím nedospěl a to už pociťují delší dobu i jeho uživatelé. Zde by se hodilo připomenout těžkopádnost, s kterou si JAWS jako vysoce uzavřený a architektonicky zastaralý koncept jen tak tak udržuje svojí funkčnost na nových verzích Windows a někdy ani to ne, zatímco lehčí NVDA, vystavěné na standardech a důvěře v selský rozum autorů aplikací, zvládá veletoče Microsoftu docela s přehledem. Ale to je opravdu o naprosto odlišných konceptech obou odečítačů.
Jablečný VoiceOver
Apple rád tvrdí, že jeho zařízení jsou mezi zrakově postiženými v rozvinutých zemích nejpoužívanějšími a rád se chlubí daleko lepšími funkcemi přístupnosti pro všechny druhy hendikepu. A možná je to i pravda, i když to, co Apple stran přístupnosti předvádí za poslední roky, je na míle vzdáleno od těchto líbivých marketingových proklamací. Vzpomeňme například naprosto neodladěné funkce přístupnosti v posledních betách dvou verzí systému iOS a dost nepřátelskou reakci Applu na oprávněnou kritiku nevidomých uživatelů. Zkrátka, Apple sám sebe v oblasti vývoje operačních systémů trochu kouše do ocasu a nezřídka tak i v oficiálních verzích dostáváme nedodělky, či dokonce naprosté paskvily (jako je nastavování prostorového zvuku, či pohyb v aplikaci Mail s VoiceOverem).
Zcela upřímně a bez servítek řečeno, Apple trochu v této oblasti zneužívá své dominance a toho, že jeho systémy jsou postavené tak, že nikdo nikdy nemůže pro systémové funkce dělat konkurenční aplikace. Alternativního odečítače pro iPhone a .Mac se tak asi nikdy nedočkáme a to je docela škoda, protože v téhle oblasti Apple vlastně nic nenutí jít stále kupředu. A to prostě trochu bolí.
Takže zde je situace dost jasná, máme zde dvě verze odečítače VoiceOver, jednu pro MacOS a druhou pro zbytek zařízení z Apple portfolia. Před rokem Apple totiž sjednotil verzi VoiceOver na hodinkách, což sice z počátku udělalo nevidomým z jejich Apple Watch nefunkční těžítka, ale po odladění máme na hodinkách spoustu funkcí známých z odečítače z iPhone. Takže máme dva VoiceOvery a bohužel jejich dva vývojové týmy si moc nepovídají. Zatímco VoiceOver na mobilech a tabletech se snaží přinášet alespoň nějaké novinky (tŕeba přepracované ovládání a přizpůsobitelnost klávesových zkratek a gest, či rychlé nastavení parametrů odečítače), na Macích se za posledních několik let s VoiceOverem nehnulo ani o milimetr (krásnou ukázkou je zbytečné a nefunkční rozšíření “Inteligentní VoiceOver” na Macu, které ovšem v systému jaksi nedělá a nemá dělat vůbec nic). Trochu se nám také rozjíždí vývoj samotných systémů a jejich odečítačů a to negativně dopadá na uživatele. Jako jeden příklad za všechny uvedu takový nešvar, kdy u řady ovládacích prvků nám odečítač hlásí, že jsou neaktivní a nedá se s nimi pracovat, ale ony normálně fungují či dokonce mají vlastní rychlé akce VoiceOveru, což ovšem uživatel neví, neboť mu to prvek neohlásí. A tak máte jedinou možnost se to dozvědět a to v mých video/audio návodech 🙂 Ale vážně, tohle začíná být velký problém, protože běžný uživatel nemá šanci na podobné chyby přijít a najít způsob, jak je obejít.
Poťapávání marketingu a funkcí u jablečných operačních systémů se bohužel logicky přenáší i na odečítače. A ještě horší je to pak s dokumentací změn. Nebýt pár nadšenců kolem serveru Applevis.com (který mimochodem vřele doporučuji), o naprosté většině novinek ve VoiceOveru bychom se ani nedozvěděli, protože na pořádnou dokumentaci Apple v téhle oblasti již zřejmě rezignoval (stačí se podívat na naprosto neaktuální stránky nápovědy pro gesta a klávesové zkratky, která je už druhým rokem naprosto mimo mísu).
Nových funkcí VoiceOveru z posledních let je dost pomálu a bohužel se ani nedaří zpřístupňovat nové funkce samotných systémů (viz práce v multitaskingu na iPadu, na což jsem mimochodem před časem udělal jeden ze svých pověstných meganávodů). Ale stran ostatních funkcí, zejména pro slabozraké či neslyšící, tahle stagnace naštěstí neplatí. Novinky jako nastavení přístupnosti obrazu pro každou jednotlivou aplikaci, či lepší chytrá inverze, dokážou tyhle uživatele potěšit, bombou jsou pak skoro všude implementované titulky a přepisy zvuků a slova (bohužel pochopitelně ne v češtině) a nebo konečně funkční hlasové ovládání na iPadu a iPhonu (také ne v češtině). Takže Apple se jinde snaží, bohužel ale ne v té pro nás nejdůležitější oblasti.
A co odečítače pro Android a ChromeOS?
Zcela záměrně jsem operační systémy Android a ChromeOS dal do jednoho pytle. Jednak mají stejného tvůrce a jednak se vzájemně už dnes tak vykrádají, že je opravdu můžeme brát jako jednu velkou rodinu. Je to něco jako MacOS a iOS, i když zde jsou nůžky funkcí a kompatibility přece jen trochu víc rozevřené. A samozřejmě, každý z nich je pro zcela jiná zařízení, přičemž v českých zemích (na rozdíl od zahraničí) nejsou Chromebooky prakticky nikde k vidění a tedy pochopitelně i mezi nevidomými prakticky neexistují.
Už několikrát jsem do různých konferencí nevidomých uživatelů techniky vznesl dotaz, jestli kromě mě někdo používá i Chromebook a vlastně se nikdo nikdy neozval. Pokud ale uživatelé Chrombooku, dejte mi vědět, určitě si rád vyměním názory a zkušenosti.
S Androidem i Chrome se to má tak, že sám Google se zejména v posledních letech snaží tyto byť obecně open-sourcové systémy trochu uzavírat a to zejména právě stran těch nejdůležitějších funkcí systému. To je sice pochopitelné z důvodů bezpečnosti, ale nám uživatelům se to nemusí vždy úplně hodit. ChromeOS má jednu výhodu a to tu, že byl od počátku orientovaný jako takzvaný CTOS (Client-Terminal Operating System), takže tam fungují do určité míry webové standardy a toho se dá trochu využít i při psaní aplikací a appletů pro systémové funkce. Ale to je asi tak to jediné pozitivum, jinak stran přímého přístupu k jádru a výstupům systému je to stejně obtížné, ne-li obtížnější.
U Androidu stále kraluje odečítač TalkBack. Po té, co Googlu došlo po restrukturalizaci vývojových týmů v roce 2018 (což mělo a dosud má negativní dopad i v oblasti přístupnosti), že jaksi neumí accessibility software a na druhé straně se v Samsungu nudil jejich vlastní vývojový tým na přístupnost, Google spojil oba týmy a společně se Samsungem se na toto téma podíval trochu zeširoka. A výsledkem je takový rozpačitý slepenec dobrých a špatných funkcí v rámci Accessibility Suite (nešikovně překládaného jako “sada pro dostupnost Google)” a TalkBack spolu s novým nástrojem BrailleBack je jeho součástí. Bohužel, ani zde se příliš nových převratných funkcí neobjevuje a taky tenhle odečítač trochu přešlapuje na místě. Problémem nástrojů od Googlu je i to, že nikdy nemůže vědět, na kterém hardwarovém zařízení jeho nástroje mají fungovat a proto si nemůže dovolit tak úzkou integraci s hardwarem a dalšími systémovými součástmi operačního systému, jako třeba Apple. To přináší sice poměrně robustní, ale ne vždy stoprocentně funkční řešení na všech telefonech. Korunu tomu pak dávají ještě jednotliví výrobci, kterým se mnohdy daří docela přístupný operační systém zničit jejich naprosto šílenou nadstavbou. Posledním velkým výkřikem stran funkcí je tak ovládání více gesty, nebo konečně pořádně přizpůsobitelné klávesové zkratky. A také větší a hlubší podpora braillského řádku a vstupu pomocí Braillova písma. Pod kapotou se toho událo samozřejmě víc, ale to uživatele zase tak moc nezajímá.
Svěžím větrem je pak čínská alternativa Jieshuo, kolem které sice stále panuje spousta nesmyslů a mýtů (jako je bránění čínské vládě v jejím rozvoji na Google Play), ale funguje a dokáže přinášet i mnoho funkcí, které TalkBack prostě nemá, nebo se je jen učí dost pomalu. Od kopírování obsahu obrazovky, přes rozšíření až po gesta pro jednotlivé aplikace, těchto věcí se od Google asi nikdy nedočkáme. V českých luzích a hájích pak můžeme tenhle kousek používat prakticky jen díky osobnímu nasazení skvělého Matěje Plcha, který si jen tak po večerech nejen pro nás všechny dělá české překlady a dokumentaci, ale především je v úzkém kontaktu s vývojářem, kterého zásobuje spoustou odhalených chybek a nápadů. I díky němu se tak odečítač neustále vylepšuje.
Pár pokusů o alternativy pro Android či ChromeOS tu bylo, ale upřímně, kdo z vás si ještě vzpomene na pokus o odečítač Thunder pro Android, či odnože ChromeVoxu pro operační systém ChromeOS?
Co se tedy (ne)děje?
Po přečtení těchto odstavců bychom mohli začít propadat lehké depresi. My nadšenci, kteří od každé nové verze každé aplikace čekáme nějaké převratné změny a nové funkce, začínáme trpět jistým zklamáním. Protože zrovna v oblasti softwaru k přístupnosti a odečítačů obrazovky se toho opravdu teď moc převratného neděje. Ano, neustálé opravy chyb a zvyšování podpory nových operačních systémů a nových funkcí standardně používaných aplikací je super, ale novinek přibývá stále pomalejším tempem.
A tak jsme u hlavní otázky tohoto článku? Bude se vůbec něco dít? Nejsme na konci wow novinek v odečítačích? Mohou vůbec tyhle aplikace ještě něco převratného nabídnout, Máme se na nové verze těšit, nebo se bude jednat jen o evoluce stran novinek v samotných systémech a programech?
odpověď na tuhle otázku není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. V poslední době se totiž odečítač obrazovky mění ze samostatně funkčního softwaru s jeho vlastními speciálními funkcemi, na rozšíření operačního systému, jež slouží výhradně k prezentaci a zprostředkování informací systému a aplikací nevidomému uživateli a k lepší orientaci a navigaci v systému. No a to je na jedné straně vlastně dobře, protože přesně takhle to má fungovat. Jde o to, aby své funkce zpřístupnily operační systémy a platformy a na nich běžící aplikace, a ne aby speciální software obcházel jejich funkčnost a nahrazovaly jí vlastními nadstavbami. Na druhou stranu to ale opravdu nejspíš znamená soumrak v nových funkcích a převratných inovacích v samotných odečítačích obrazovky.
Pro nás uživatele je to pochopitelně krok správným směrem, protože už se nemusíme spoléhat na každou novou verzi odečítače a konečně si můžeme opravdu vybrat. Nebudeme totiž tolik závislí na tom, jaký odečítač využíváme, ale budeme konečně těžit z jednotlivých zvláštností jednotlivých programů a nebudeme se muset spolehnout na to, že jen právě tenhle odečítač bude umět pracovat s touhle aplikací. Dostáváme se tak do zcela běžné doby standardizace, která stran přístupnosti jen nastupuje trochu se zpožděním, než je tomu v jiných oblastech počítačového softwaru.
Sice my nebudeme mít o čem psát, protože nová verze odečítače už pro nás nebude takovým svátkem, ale je vhodné skončit veskrze pozitivně. A tak se i letos těšme na nové verze našich odečítačů a na nové možnosti našich počítačů a notebooků. Rok 2022 bude v této oblasti znamenat velký milník, ale o tom zase třeba jindy.
