Braillské displeje: 06 Ovládání a braillský vstup

Radek Pavlíček

Navigace čtecího kurzoru

Za nejdůležitější ovládací prvky braillského displeje můžeme považovat prvky pro posun čteného textu. Konkrétní odečítač obrazovky nemusí podporovat všechna tlačítka daného modelu, avšak pokud se propojení zdaří, posun textu lze využít vždy. Ten probíhá tak, že se zobrazí další či předchozí úsek čteného textu, kde úsekem je tolik znaků, kolik maximálně dovede braillský displej najednou zobrazit.

U kratších zobrazovačů je tedy nutné příslušné ovládací prvky stisknout častěji, než u těch delších. Z pohledu odečítače obrazovky se aktuálně čtený úsek nazývá braillským či čtecím kurzorem, jenž většinou je totožný s vyslovovaným úsekem skrze hlasový výstup, avšak na přání uživatele to tak nemusí být vždy. Hlasový a braillský výstup mohou sledovat odlišné oblasti obrazovky, což může být ve specifických situacích velmi výhodné.

Posun vlevo/vpravo o délku zobrazovače je možné realizovat těmito ovládacími prvky:

• A*,B14, B40, F* – tlačítka na přední straně zařízení, tzv. palcové klávesy.
• E* – rolovací kolečka na přední straně zařízení.
• A* – tlačítka po stranách zobrazovače.
• O20 – kolébková tlačítka po stranách zobrazovače.

Mezi ovládací prvky pro posun čtecího kurzoru můžeme zahrnout i ty sloužící pro přechod po řádcích, popř. po jiných úsecích textu, což obvykle závisí na použitém odečítači:

• A*, B14, B40, F* – tlačítka na přední straně zařízení.
• A*, B40 – tlačítka po stranách zobrazovače.
• B14 – joystick na horní straně zařízení.
• E* – Rolovací kolečka na přední straně zařízení a joysticky po stranách zobrazovače.
• F*– kolébková tlačítka po stranách zobrazovače.

Práce s braillským displejem na profesionální úrovni, tedy zejména pro editaci textu, je mimo jiné možná díky řadě naváděcích tlačítek. Je jich tolik, kolik znaků má zobrazovač, což umožňuje jednoduše přivolat textový kurzor ke konkrétnímu znaku, kde má být editace prováděna. O20 naváděcími tlačítky není vybaven, neboť pro jeho úlohu jako čtečky nejsou podstatná.

Jinak jsou ale pohotově k dispozici v řadě a to buď pod zobrazovačem (A*), nebo nad ním (ostatní modely). B14 nahradil klasická fyzická tlačítka dotykovými senzory, kdy se přivolání kurzoru provádí dotykem a přidržením prstu na místě senzoru nad znakem, což je standardně potvrzeno vibrací.

Ovládání odečítače obrazovky

Aby práce s braillským displejem byla ještě o něco pohodlnější a nebylo nutno přesouvat ruce z braillského displeje na připojené zařízení a zpět, jsou testované modely vybaveny prostředky, které pomáhají tyto přesuny minimalizovat. Přímo z  braillského displeje Je tak možné ovládat zdrojové zařízení a především v něm spuštěný odečítač obrazovky.

Pokud nepočítáme prvky pro navigaci kurzoru, jimiž se ovlivňuje čtecí kurzor odečítače, systémový fokus či textový kurzor, je dnes ovládání operačního systému a odečítače obrazovky realizováno zejména skrze zabudovanou braillskou klávesnici – obvykle soustisky mezerníku a dalších kláves. Klasické displeje, jako jsou A40U a E40L, braillskou klávesnici postrádají, tudíž kromě nemožnosti zadávat text v Braillově písmu je i omezena možnost ovládat zdrojové zařízení.

Použitelné příkazy jsou plně určovány odečítačem obrazovky, jenž je na zdrojovém zařízení spuštěn. Schopnosti těchto příkazů tedy nezávisí tolik na konkrétním modelu braillského displeje, ale spíše na odečítači obrazovky a na ozvučovaném prostředí. Zde obzvláště platí, že odečítač musí nativně daný model podporovat nebo musí být nainstalovány příslušné ovladače, aby byla k dispozici úplná škála příkazů. Ty můžeme rozdělit do následujících kategorií:

• Simulace kláves na běžné klávesnici (CTRL, Tab, Enter, funkční klávesy apod.)
• Simulace běžných klávesových zkratek pro daný operační systém (přepínání spuštěných aplikací, přesun fokusu do různých oblastí obrazovky, práce se schránkou apod.)
• Vyvolávání rychlých kláves pro přímé přeskakování po prvcích konkrétního typu (nadpisy, grafické prvky, formulářové prvky apod.)
• Vyvolávání navigačních či čtecích příkazů (vyslovení zaměřené položky, plynulé čtení hlasem, přesun na začátek prozkoumávané oblasti apod.)
• Vyvolávání příkazů pro editaci textu (označování textu např. po znacích, pohyb kurzoru např. po slovech, přesun na konec řádku apod.)
• Vyvolávání dalších příkazů odečítače obrazovky (umlčení hlasového výstupu, přepínání režimů braillského zobrazení, nápověda kláves a tlačítek apod.)

Braillský vstup

Možnost nejen z počítače či mobilního zařízení Braillovo písmo číst, ale také pomocí něj zapisovat, se masověji prosadila s miniaturizací braillských displejů, kdy bylo výhodné použít braillskou klávesnici namísto nepohodlného psaní na dotykovém displeji mobilního zařízení. Propojení braillského terminálu s počítačem navíc ukázalo, že je též výhodné ji využít pro vyvolávání bohaté nabídky funkcí, které poskytuje jak samotný odečítač obrazovky, tak i operační systém.

Obvyklé odečítače obrazovky asistují s vkládáním Braillova písma u modelů, které braillskou klávesnicí disponují a které jsou odečítačem plně podporovány. Odečítač obrazovky pracuje s tzv. převodními tabulkami, kde každé kombinaci braillských bodů odpovídá příslušný znak v kódování pro operační systém obvyklém.

Tyto tabulky jsou použity v jednom směru  při zobrazování braillova písma na zobrazovači a v druhém směru při překladu soustisků bodů braillské klávesnice. To umožňuje čtený a zapisovaný text mít v braillské normě, která odpovídá národním zvyklostem či povaze používané aplikace (např. zobrazování matematických zápisů).

Odmyslíme-li klasické braillské displeje, jež jsou v tomto srovnání zastoupeny A40U a E40L, nevybočují ostatní modely nijak ve funkční implementaci svých braillských klávesnic z obvyklých principů. Všechny mají v zásadě hladký, vyrovnaný chod a jsou osmibodové (od leva body 7,3,2,1,4,5,6,8) s mezerníkem uprostřed. Kde jsou patrné rozdíly, je rozložení jejich tlačítek.

Při psaní by ruce měly být uvolněné, s prsty jen mírně pokrčenými a ideálně by se měly opírat o přední hranu braillského displeje, uvažujeme-li stolní použití. Aby toto mohlo být dodrženo, mělo by rozložení respektovat tvar ruky a délky prstů:

Body 3,2,1 a 4,5,6 ovládané nejdelšími prsty (prsteníky, prostředníky, ukazováčky) by měly být nejdále od přední hrany zařízení.
Body 7 a 8 ovládané malíčky by měly být buď ve stejné linii s ostatními body, nebo ideálně o něco blíže k přední hraně zařízení. Toto víceméně splňují všechny testované modely vyjma O20, kde body 7 a 8 jsou umístěny po stranách mezerníku a musí být proto ovládány palci. Takové rozložení není vhodné pro příkazové soustisky obsahující kromě mezerníku též bod 7 či 8.
Mezerník ovládaný palci by měl být výrazněji posunut k přední hraně zařízení. V tomto ohledu je na tom nejhůře A40C, neboť vertikální rozestup kláves je minimální. Naopak B40, E* a F* mají mezerník umístěn před zobrazovačem blízko přední strany zařízení, zatímco klávesy bodů jsou až za zobrazovačem.

Tlačítka některých braillských klávesnic jsou u testovaných modelů relativně malá (E*, O20), tudíž je nutno dodržovat dané rozložení a není zde příliš možnost si prstoklad přizpůsobit. Co se týče hlučnosti, jsou braillské klávesnice spíše hlučnější (např. A40C, E*), ale jsou i relativně tiché (F*, O20). Za obecně podařenou lze označit braillskou klávesnici F*, která je vybavena dostatečně velkými klávesami v praktickém šikmém uspořádání s předsazeným mezerníkem před zobrazovač a s příjemným, tichým chodem.

Obsah příručky

1. Braillský displej
2. Výrobci a distributoři
3. Testované braillské displeje
4. Konstrukce
5. Hmatový výstup a signalizace
6. Ovládání a braillský vstup
7. Podpora a funkce
8. Využití brailleských zobrazovačů při vzdělávání nevidomých, příklady dobré praxe
9. Souhrn