Be My Eyes – oči všude
Nevidomí majitelé chytrých telefonů už nejspíš alespoň slyšeli o aplikaci „Be My Eyes“ (BME). Jejím prostřednictvím si mohou vyžádat asistenci vidícího člověka na dálku – přes kameru telefonu. Řada uživatelů si aplikaci nainstalovala a spokojeně ji využívá. Jiní ji vyzkoušeli a odložili. Když se porozhlédneme po internetu, o BME se mluví v podstatě jenom v superlativech. A popravdě do značné míry zaslouženě! Ale aplikace má i svá nesporná uživatelská úskalí, která je třeba zvážit a rozmyslet si výhody i nevýhody jejího používání. Pojďme se proto na tuto aplikaci podívat objektivně, z obou stran.
Nejprve fakta. Za vývojem aplikace stojí zrakově postižený pracovník dánské asociace nevidomých Hans Jørgen Wiberg. Se svým týmem pracoval na projektu od roku 2012. Systém začal oficiálně fungovat od roku 2015. Princip je jednoduchý: prostřednictvím videohovoru se nevidomý uživatel spojí s dobrovolníkem, který přes kameru uživatele v telefonu vidí, co je třeba. Uživatel si tak na chvíli doslova půjčí zrak dobrovolníka, který vidí to, na co uživatel telefonem ukáže.
Při instalaci uživatel uvede jazyk, kterým hovoří. Aplikace je globální, a tak je tímto filtrem zajištěno, aby se každý uživatel domluvil s dobrovolníkem jazykem, kterému rozumí nebo který preferuje. Komunikace je anonymní, údaje o lokalizaci nejsou z bezpečnostních důvodů přenášeny. Pokud tedy zvolíte češtinu, prostředí aplikace bude v českém jazyce a dobrovolníci budou hovořit česky. Pokud ovládáte angličtinu, můžete si rozšířit nejenom okruh potenciálních dobrovolníků, ale i své jazykové dovednosti.
Při spuštění systému nezřídka zaznívaly hlasy, že se jedná o převratnou novinku, která významně změní realitu nevidomých na celém světě. Mluvilo se i o tom, že kdykoli a jednoduše dostupná anonymní bezplatná asistence by mohla vést až k rizikům s nadužíváním, v jehož důsledku nevidomí lidé začnou ztrácet vlastní iniciativu (budou méně soběstační). Naplnily se takové vize? Udělali jsme si malý průzkum mezi nevidomými uživateli, který sice není reprezentativní, ale potvrzuje do očí bijící skutečnost – že „půjčené oči“ nejenom nezdecimovaly osobní iniciativu, ale navíc lze s velkou pravděpodobností odhadnout, že v konkurenci „blind friendly“ mobilních aplikací je BME hravě převálcována i některými na první pohled méně užitečnými nástroji. Proč tomu tak je? Jak je možné, že BME nepožívá u nevidomých majitelů chytrých telefonů takové vážnosti a obliby, jakou by se zdálo, že si zaslouží?
Kladné i negativní reakce uživatelů na BME jsme v následujícím textu zobecnili tak, aby bylo zjevné, proč užitečnost aplikace v očích uživatelů nijak výrazně nevybočuje z řady – v porovnání s jinými aplikacemi. Poukazujeme záměrně na úskalí při práci s aplikací, a to ve snaze jednak předejít zklamání nových potenciálních uživatelů, ale hlavně proto, aby bylo možné realisticky zvážit přínos, jaký může aplikace pro každého jednotlivě mít.
Čím lze pomoci
Nejprve ale, čím může dobrovolník nevidomému uživateli konkrétně pomoci přes kameru telefonu. Příklady vycházejí z reálných situací, které popsali uživatelé v našem malém průzkumu:
- rozpoznání léků
- přečtení chybového hlášení na myčce nádobí
- odhalení způsobu vkládání baterií do přenosné klávesnice
- určení správné strany vánočního balicího papíru
- nastavení termostatu
- zkontrolování barvy pečící se bábovky
- vyřešení problémů s PC pohledem na monitor uživatele
K příkladům dodejme dvě poznámky. První se týká šíře pomoci. Architektura BME je navržena tak, aby podporovala přímou pomoc pohledem, řekněme obrazně „ukaž na něco a já ti povím, co vidím“. V praxi se však lze setkat i s tím, že pomoc dobrovolníků může jít iniciativně i za tento rámec. Jedna uživatelka se svěřila s tím, že při řešení technického problému neváhal dobrovolník dohledat manuál příslušného zařízení na internetu, aby jeho výsledná asistence byla účinnější a „více k věci“.
Uživatelka také uvedla, že pravidelně využívá pomoc přes BME při ověřování adresy došlé pošty. V minulosti se jí totiž stalo, že otevřela obálku, která nebyla určena jí. Bylo poté velmi nepříjemné jít s otevřeným dopisem ke správnému adresátovi. Od té doby nelituje času pro ověření adresáta došlé pošty, mnohdy právě přes BME.
Když není zbytí
„Když není zbytí“ je asi nejčastější odpověď, jakou uslyšíte, když se uživatelů zeptáte, kdy BME využívají. Odkazuje ke skutečnosti, že jenom málokdo žije natolik osaměle, aby si nemohl „půjčit oči“ ve svém sociálním okolí. Naprosto není pravidlem, že by uživatelé preferovali pomoc od neznámých dobrovolníků, aby nezatěžovali své blízké – rodinu, kamarády, spolupracovníky a podobně. Ani čas, jak se zdá, nehraje velkou roli, protože pokud není nablízku někdo známý, lidé jsou obvykle ochotni po nějakou dobu raději počkat. Teprve poté, kdy už není zbytí, je anonymní dobrovolník přes telefon přijatelnou alternativou.
Aplikace BME bude proto dobře sloužit především uživatelům, kteří preferují anonymní pomoc namísto pomoci od lidí, které znají, a také těm, kdo žijí natolik osaměle, že se na pomoc okolí spoléhat nemohou.
Vpád do soukromí
Ať chceme nebo ne, jestliže se někdo dívá – byť jenom kamerou – do našeho bytu, kanceláře nebo jiného prostoru, se kterým jsme bytostně spjati, s trochou nadsázky lze říci, že to je, jako bychom si někoho pozvali domů. Někteří uživatelé hovoří o „vpádu do soukromí“, na který nebyli dopředu dostatečně připraveni. Vypadá to, že znervózňující jsou zejména dvě skutečnosti:
- potřeba okamžitě komunikovat, aniž bychom dopředu tušili, kdo na onu „návštěvu“ dorazí,
- překvapení mnoha uživatelů (zejména nevidomých od narození), kolik detailů je okolo nás kamerou vidět.
„Vpád do soukromí“ spojují někteří uživatelé i s bezpečnostním rizikem. Hovoří o zkušenosti, kdy je dobrovolník žádal o manipulaci s kamerou, která byla podle jejich přesvědčení výrazně nad potřebu rozpoznání dané věci. Měli dojem, že u dobrovolníka převládla zvědavost a že si prohlédl z jejich soukromí více než bylo nezbytně nutné. Na druhou stranu, uživatel může takovému riziku předcházet a dopředu se připravit na kontakt s dobrovolníkem tak, aby případné pocity vpádu co nejvíce eliminoval.
Pokud si úzkostlivě střežíte své soukromí a nemáte zájem, aby kdokoli nakukoval přes vaše rameno, BME si nepořizujte. Stoprocentní jistotu, že někdo nezahlédne něco, co nechcete, nikdy nemáte. Do značné míry lze nežádoucímu „nakukování“ předejít tím, že si dopředu zvolíte dostatečně anonymní a neutrální místo, kde budete aplikaci využívat. Výrazně si tím ale omezíte její možnosti, protože jednoduše nelze vše na takové místo přemístit. A jestliže obavami ze ztráty soukromí netrpíte, nicméně byste rádi, aby videokontakt probíhal v rámci daných možností bezpečně a příjemně, učiňte následující opatření:
- Před zavoláním dobrovolníkovi buďte na místě, kde potřebujete pomoc. Nechoďte se zapnutou kamerou po bytě.
- Než zavoláte, prohlédněte si nejbližší okolí daného místa a ujistěte se, že se poblíž nenalézají osobní věci a cokoli dalšího, co nemáte zájem ukazovat.
- Mějte kameru stále pod kontrolou, a to i v okamžiku, kdy ji odkládáte – například abyste si uvolnili ruce. Odkládejte telefon tak, abyste věděli, kam kamera směřuje.
Kdo to bude
Už jsme naznačili, že mnozí uživatelé pociťují nervozitu, pokud předem nevědí, kdo bude na druhé straně. Je mnoho situací, kdy uživatel muž by kupříkladu přivítal pomoc dobrovolníka muže a uživatelka žena dobrovolnice ženy. Také velký věkový rozdíl může někdy dorozumění znesnadňovat. A řekněme si narovinu, že občas je kontakt napoprvé s někým zcela neznámým prostě nepříjemný už od začátku, což neznamená, že nepříjemné je to nutně pouze pro uživatele – i dobrovolník může mít obdobné pocity.
Samostatnou kapitolou jsou děti. Naši respondenti potvrzují, že někdy i hodně malé děti – ať už omylem, nebo cíleně – na zavolání reagují, přičemž škála jejich reakcí je od dělání si šprťouchlat až po roztomilou a zcela seriózně míněnou snahu pomoci. Pro uživatele nemusí být jednoduché rozpoznat, kde začíná hranice reálné pomoci a zda vizuální schopnosti dítěte jsou v souladu s jeho mentální schopností být skutečně užitečným.
Jestliže se obáváte kontaktu s někým, s kým by se vám nemuselo komunikovat dobře, buďte připraveni na variantu rychlého ukončení hovoru. Jakmile máte dojem, že se vše ubírá směrem, kterým si to nepřejete, rychle se rozlučte a zavěste. Vždy je možné zavolat znovu a vyhledat někoho jiného, kdo bude komunikovat pro vás přijatelnějším způsobem.
Existují alternativy
Pohled očima je přesný a povětšinou vede rychle k rozuzlení řady „záhad“, se kterými se nevidomý uživatel ve své realitě setkává. Nicméně ještě předtím je v dnešní době možné využít celou řadu možností takzvané umělé inteligence (artificial intelligence, AI), kterou nosí řada uživatelů chytrých mobilních telefonů neustále u sebe. Mezi nevidomými jsou v tomto ohledu populární například aplikace Seeing AI, Tap Tap See, KNFB Reader, Envision AI a řada dalších. S jejich pomocí lze rozpoznat předměty, a to i proto, že dokáží číst text na jejich povrchu, případně je možné je využít přímo pro čtení textu, kupříkladu dokumentů v běžné papírové podobě. Není tak třeba hned žádat pomoc dobrovolníka, když toho samého výsledku lze v mnoha případech dosáhnout pouhým jedním stiskem tlačítka fotoaparátu. (Viz například článek Jak jsem díky inteligentní asistenční aplikaci ke skvělé kávě přišel? Srovnávací test aplikací Envision AI a Seeing AI zde na Pélionu.)
Dalším zásadním důvodem, proč se aplikace BME nestala nepostradatelným pomocníkem každého nevidomého uživatele chytrého telefonu je, že ji ryze technologicky lze nahradit jakýmkoli videohovorem, který je dnes dostupný v řadě běžně rozšířených a široce používaných komunikačních aplikacích typu Facetime, Skype či WhatsApp.
Jinou možností je i spojení s Navigačním střediskem SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých), které provozuje podobnou službu jako BME, i když dostupnou pouze po omezenou denní dobu. Ačkoli v tomto případě byla na počátku aplikace nikoli nepodobná BME, konkrétně „Remote Assistant“, dnes je služba provozována videohovorem Skype.
Závěrem
Už bylo zmíněno, že kvůli zajištění bezpečnosti nepřenáší BME lokalizaci uživatele. Tahle na první pohled výhoda se stává nevýhodou, jestliže potřebujeme pomoc na ulici například při dohledání vstupu do budovy na konkrétní adrese. Když ovšem potřebujeme najít například příslušný zvonek nebo přečíst ceduli na dveřích, BME pochopitelně může dobře posloužit.
V našem malém průzkumu o využívání aplikace BME také zaznělo několik nářků nad tím, že občas nebývají rychle dostupní dobrovolníci hovořící českým jazykem. Je to běžný efekt mnoha globálních služeb, kde se jazyková menšina a malá uživatelská komunita nezřídka utápějí mezi těmi většími, počtem významnějšími.
Jak je vidět, půjčení očí prostřednictvím „Be My Eyes“ nepřináší jenom samé dobré zprávy, ale i některá uživatelská dilemata, která BME brání být onou avizovanou revolucí v životech nevidomých. Je třeba dobře je zvážit ještě předtím, než aplikaci stáhneme a nainstalujeme. Výhody jsou zjevné, na úskalí jsme poukázali. Pokud si uživatel bude vědom obojího, bude znát alternativy a dokáže čelit rizikům spojeným s užíváním tohoto typu aplikace, bude mu BME výtečným pomocníkem – a to přesně v takových situacích a za takových okolností, pro které se BME hodí. Co víc si přát!
- Be My Eyes – Přinášíme zrak slepým a slabozrakým lidem
- Be My Eyes aneb půjčte (si) oči
- Be My Eyes – Helping the blind on the App Store
- Be My Eyes – Pomáháme slepým – Aplikace na Google Play
Článek je převzat z Poradenských okamžiků 08/2019, zpravodaje Okamžiku, z. ú.
