Audiopopis jako cesta ke zpřístupnění audiovizuálního obsahu

Pavlína Soušková

Jak je možné, že člověk, který nevidí, sleduje filmy a seriály? S touto otázkou se pravděpodobně setkala již spousta lidí se zrakovým postižením. Odpověď zní přitom jednoduše – pomocí audiopopisu. V následujícím článku si krátce představíme, co to audiopopis je, jak vzniká a jaké možnosti sledování filmů a seriálů s audiopopisem se divákům se zrakovým postižením dnes nabízí.

Dobrý zrak již dlouho není podmínkou k tomu, abychom si mohli vychutnat zážitek ze sledování filmu, seriálu nebo dokonce divadelního představení či sportovního utkání. Zhruba v 80. letech se totiž začal prosazovat nový způsob zpřístupňování audiovizuálního obsahu těm, kteří jej zrakem vnímat nemohou. Toto zpřístupnění nazýváme pojmem audiopopis, případně audiodeskripce či zvukový popis (u pořadů často označován zkratkou AD). Audiopopis umožňuje těžce zrakově postiženým lépe pochopit děj audiovizuálního díla prostřednictvím krátkých ale výstižných komentářů. Jedná se o zvlášť nahranou zvukovou stopu, ve které je možné slovy převyprávět děj, který se vizuálně odehrává na obrazovce. Je tedy popisováno vše kromě dialogů a dalších jednoduše identifikovatelných zvuků. Člověk, který si film s audiopopisem pustí, sleduje běžnou zvukovou stopu filmu propojenou s dodatečnou stopou komentáře.

Krátce z historie

Oficiální vznik audiopopisu se datuje do 80. let 20. století. Nejprve se zpřístupňovala divadelní představení a postupně se tato metoda začala prosazovat i v televizi. První pořad s audiopopisem odvysílala japonská televize v roce 1983. V ČR jsme se problematikou začali zabývat kolem roku 2001, a to především v organizacích SONS a Apogeum. Nejprve probíhaly projekce, kde byly filmy popisovány naživo, posléze se tyto dvě organizace začaly zabývat i samotnou výrobou audiopopisů.

Jak audiopopis vzniká?

Jak takové audiokomentáře vlastně vypadají? Spousta tvůrců audiopopisu uvádí, že se ve velké míře jedná o jakousi hru s kompromisy. Na jedné straně je potřeba popsat co nejpodrobněji děj na obrazovce tak, aby jej diváci co nejlépe pochopili, na druhou stranu je pro to k dispozici pouze velice omezený čas. Audiokomentáře totiž musí přesně pasovat do mezer ve filmu, kde se zrovna nemluví.

Výroba audiopopisu je poměrně komplexní a náročný proces. Při tvorbě audiopopisu je možné se řídit dvěma směry – jednak jde o poptávku mířenou na producenty od konzumentů, zde však vzniká problém při financování, jelikož je možné využívat pouze zdroje jako jsou sponzorské dary, dotace a různé projekty. Za nadějnější směr tvorby audiopopisů však lze považovat fakt, že sami producenti jsou dnes díky nejrůznější legislativy nuceni určitou část svých děl audiopopisem opatřovat.

Ne každé dílo lze audiopopisem opatřit. Pro českou produkci je potřeba, aby film byl nadabován, protože čtení běžných titulků komentátorem společně s popisem děje není technicky možné. Složitě se zhotovuje audiopopis k dílům, která mají rychlý střih – např. akční filmy, sitcomy, nebo např. u hororů, kde naopak nemůžeme dobře popsat obrazově vyjádřené emoce a vjemy.

Tvorba audiopopisu k filmu zahrnuje několik částí. Nejprve je potřeba provést přípravu. Tvůrce by si měl odzadavatele vyžádat podklady, zásadní je přitom mít k dispozici samotné audiovizuální dílo ve finální podobě, aby mohli tvůrci audiokomentáře přesně doplnit. Důležitými prvky popisu jsou také závěrečné a úvodní titulky nebo titulky, které diváka zasazují do určitého místa nebo času, proto by ani tyto neměly tvůrcům chybět. Užitečné jsou při výrobě i časové kódy nebo scénář.

Na přípravu navazuje samotná výroba, a to nejprve audiopopisného scénáře. Jedná se o časově náročný proces, přičemž psaní audiopopisného scénáře pro 1,5 hodin dlouhý film zabere přibližně 20-40 hodin.  Nejprve je potřeba identifikovat volná místa, tedy místa bez dialogů a podstatných ruchů a poté se začne tvořit samotný popis, a to tak, aby byl co nejlépe srozumitelný a pochopitelný pro diváka. Po sepsání scénáře je potřeba provést zkoušku a posléze text případně poupravit. Zkouška probíhá např. tak, že se sejde skupina diváků se zrakovým postižením a odborníků na problematiku zrakového postižení, kteří naživo komentář poslouchají a mají možnost navrhnout menší změny a úpravy.

Ve finálním kroku se tvůrci přesouvají do studia, kde probíhá nahrávání audiostopy. Je potřeba si vybrat tzv. speakera, tedy herce, který audiopopis namluví objektivně a bez intonace.

Možnosti sledování filmů s audiopopisem v ČR

V České republice bohužel audiopopis není příliš rozšířen.  Níže jsou popsány možnosti, které prozatím máme k dispozici:

• Česká televize má povinnost opatřit 10 % svého vysílání audiopopisy. Používá k tomu platformu iVysílání, kde si divák může přepnout vysílání tak, aby slyšel audiopopis.
• Audiopopis můžeme nalézt u vybraných DVD nosičů nebo jsou filmy dostupné k výpůjčce ve vybraných zvukových knihovnách.
• Filmy s audiopopisem nalezneme také na platformě Dafilms.
• Filmový festival Jeden svět zpřístupňuje své filmy i divákům se zrakovým postižením, a to pomocí internetové platformy Jeden svět online, kde si člověk může po zaplacení poplatku přehrát film i s audiopopisem.
• Komentovat jde kromě filmů a seriálů také např. divadelní hry nebo sportovní utkání. Příkladem by mohl být třeba projekt Nevidomý fanoušek.

Možnosti sledování filmů s audiopopisem v zahraničí

Docela jinak vypadá nabídka na poli zahraničních pořadů. Pokud člověk umí anglicky, nabízí se mu téměř neomezené množství filmů a seriálů s komentáři např. na platformách Apple TV, Netflix nebo Disney+. Na stránce Audiovault pak najdeme obrovské množství různých anglicky mluvících pořadů, filmů a seriálů s audiopopisem zdarma ke stažení (pouze ve formátu mp3). Kromě zážitku ze sledování filmů má v tomto případě člověk možnost si procvičit i své jazykové znalosti.

V zahraničí je také rozšířenou praxí poskytovat audiopopis i u filmů vysílaných v kině, a to např. prostřednictvím sluchátek, do kterých je stopa audiopopisu vysílána nebo prostřednictvím různých aplikací, které stopy audiopopisu obsahují (např. aplikace Greta). Taková možnost bohužel v ČR zatím není k dispozici.

Závěrem

I když audiopopis nemůže podat úplně všechny informace, které se na obrazovce odehrávají, jedná se o velice efektivní způsob zpřístupnění vizuálního obsahu. Do budoucna doufám, že se i v České republice začne tato praxe více prosazovat a že se audiopopis stane přístupnostním standardem.

Ani pokud se lidem se zrakovým postižením nepodaří audiopopis k vybranému filmu či pořadu získat, neznamená to, že si jej přesto nemohou přehrát a např. nechat okomentovat od přátel či rodiny. Děj jde často také odvodit i z dialogů a zážitkem pro některé může být třeba i samotný zvuk filmu, který vynikne především v kině.

Díky všem těmto možnostem dnes již nemůžeme říci, že by se lidé se zrakovým postižením nezajímali o svět filmu a nemohli tak držet krok s vrstevníky a popovídat si třeba o nejnovějším seriálu na Netflixu.

Zdroje

• Filmy pro nevidomé (Apogeum)
• IAAP webinář: Audio Description as an Aesthetic Innovation
• Projekt Théseus: Konference s Théseem bez překážek, 2022
• Audio popis (SONS ČR)